Co je to dospívání?
Dospívání je období přechodu mezi dětstvím a dospělostí. Děti, které vstupují do adolescence, procházejí mnoha změnami (tělesnými, intelektuálními, osobnostními a sociálními vývojovými). Dospívání začíná pubertou, která nyní nastává v průměru dříve než v minulosti. Konec dospívání je vázán na sociální a emocionální faktory a může být poněkud nejednoznačný.
Jaké jsou fyzické změny dospívání?
Existují tři hlavní fyzické změny, které přicházejí s dospíváním:
- Růstový spurt (raná známka dospívání);
- Primární pohlavní znaky (změny na orgánech, které přímo souvisejí s rozmnožováním);
- Sekundární pohlavní znaky (tělesné znaky pohlavní zralosti, které se přímo netýkají rozmnožovacích orgánů)
Jaké jsou intelektuální změny dospívání?
Myšlení dospívajících je na vyšší úrovni než myšlení dětí. Děti jsou schopny logicky uvažovat pouze o konkrétním, tady a teď. Dospívající se pohybují za těmito hranicemi a dokáží přemýšlet spíše o tom, co by mohlo být pravdivé, než jen o tom, co považují za pravdivé. Jsou schopni pracovat s abstrakcemi, ověřovat hypotézy a vidět nekonečné možnosti. Přesto se u dospívajících stále často projevuje egocentrické chování a postoje.
Dospívající se v tomto období také sociálně a emocionálně vyvíjejí. Nejdůležitějším úkolem dospívání je hledání identity. (Často se jedná o celoživotní cestu, která začíná právě v dospívání.) Spolu s hledáním identity přichází i boj o nezávislost.
Jak mohou rodiče podpořit zdravý vývoj dospívajících?
Ačkoli dospívání může být pro mladé lidi i jejich rodiče náročným obdobím, domov se nemusí stát bojištěm, pokud rodiče i mladí lidé vyvinou zvláštní úsilí, aby si vzájemně porozuměli. Rodičům mohou pomoci následující pokyny:
- Věnujte svým dětem veškerou pozornost, když si chtějí povídat. Nečtěte si, nedívejte se na televizi ani se nezabývejte jinými úkoly.
- Poslouchejte klidně a soustřeďte se na to, abyste vyslechli a pochopili názor svých dětí.
- Mluvte se svými dětmi stejně zdvořile a příjemně, jako byste mluvili s cizím člověkem. Váš tón hlasu může udávat tón rozhovoru.
- Pochopte pocity svých dětí, i když s jejich chováním ne vždy souhlasíte. Snažte se nevynášet soudy. Nechávejte si otevřené dveře k jakémukoli tématu. Buďte „otevřeným/přístupným“ rodičem.
- Vyvarujte se ponižování dětí a smíchu nad tím, co se vám může zdát jako naivní nebo hloupé otázky a výroky.
- Povzbuzujte děti, aby si v rozhovoru „vyzkoušely“ nové myšlenky tím, že nebudete jejich nápady a názory posuzovat, ale naopak jim budete naslouchat a pak co nejpříměji a nejupřímněji nabídnete svůj vlastní názor. Láska a vzájemný respekt mohou koexistovat i s odlišnými názory.
- Pomáhejte dětem budovat sebevědomí tím, že je budete podporovat v účasti na aktivitách, které si samy vyberou (ne vy).
- Snažte se své děti často a přiměřeně chválit. Příliš často bereme dobré věci jako samozřejmost a soustředíme se na ty špatné, ale každý potřebuje být oceněn.
- Povzbuzujte své děti, aby se podílely na rozhodování v rodině a společně s vámi řešily rodinné problémy. Pochopte, že vaše děti potřebují zpochybňovat vaše názory a vaše způsoby jednání, aby dosáhly odloučení od vás, které je nezbytné pro jejich vlastní dospělou identitu.
Co mohou dospívající v tomto období dělat?
- Vyvarujte se pohledu na rodiče jako na nepřítele. Je pravděpodobné, že vás milují a mají na mysli vaše nejlepší zájmy, i když s jejich způsobem, jakým to dávají najevo, nemusíte nutně souhlasit.
- Snažte se pochopit, že vaši rodiče jsou lidské bytosti s vlastními nejistotami, potřebami a pocity.
- Poslouchejte své rodiče s otevřenou myslí a snažte se vidět situace z jejich pohledu.
- Sdílejte s rodiči své pocity, aby vás mohli lépe pochopit.
- Dodržuj své povinnosti doma i ve škole, aby ti rodiče byli ochotnější dopřát takovou nezávislost, jakou chceš a potřebuješ.
- Svou kritiku rodiny, školy a vlády podepři návrhy na praktická zlepšení.
- Buď ke svým vlastním rodičům stejně zdvořilý a ohleduplný, jako bys byl k rodičům svých kamarádů.
Vyjádři se ke svým rodičům tak, jak bys chtěl.