Jeviště a rozhlasEdit
Za přímého předchůdce formátu „varieté“ lze považovat styl živé zábavy známý jako music hall ve Spojeném království a vaudeville ve Spojených státech. Varieté se ve Spojeném království vyvinulo v divadlech a music halách a později v klubech pracujících mužů. Mezi britské umělce, kteří se zdokonalovali ve skečích v music hall, patří Charlie Chaplin, Stan Laurel, George Formby, Gracie Fieldsová, Dan Leno, Gertrude Lawrenceová a Marie Lloydová. Většina prvních špičkových umělců v britské televizi a rozhlase se vyučila buď v estrádním varieté, nebo během druhé světové války v Entertainments National Service Association (ENSA). Ve Velké Británii bylo po desetiletí nejvyšším oceněním pro varietního umělce pozvání na každoroční vystoupení Royal Command Performance v londýnském divadle Palladium před zraky panovníka. Později známé jako Royal Variety Performance (od roku 1919) se koná dodnes. Ve 40. letech 20. století se Stan Laurel vrátil ke svým music hallovým časům, když vystupoval v Royal Variety Show.
Ve Spojených státech se bývalí vaudevilloví umělci, jako byli bratři Marxové, George Burns a Gracie Allenová, W. C. Fields a Jack Benny, zdokonalovali v Borscht Belt, než přešli do talkies, do rozhlasových pořadů a poté do televizních show, včetně varieté. Rozhlasové estrády byly převládající formou lehké zábavy ve zlatém věku rozhlasu od konce 20. do 40. let 20. století; tyto rozhlasové pořady obvykle zahrnovaly domácího zpěváka, hudbu domácí kapely, monolog a krátký komediální skeč. Varietní pořady soustředěné na běžící komediální skeče s opakujícími se postavami se nakonec vyvinuly v sitcomy (situační komedie).
1931-1960Edit
Varietní pořady patřily k prvním pořadům, které se v éře experimentální mechanické televize objevily v televizi. Varietní pořady, které uváděly Helen Haynesová a Harriet Leeová, jsou zaznamenány v dobových novinách v letech 1931 a 1932; vzhledem k dobovým technickým omezením se nedochovaly žádné záznamy obou pořadů. Po druhé světové válce si tento žánr opět oblíbil rodící se elektronický televizní průmysl; pořad Hour Glass z roku 1946 je nejstarším dochovaným varietním pořadem, dochovaným ve formě zvukových záznamů a fotografií. Žánr se rozšířil během zlatého věku televize, za který se obecně považuje období zhruba od roku 1948 do roku 1960. Mnohé z těchto varietních pořadů zlatého věku byly spin-offy nebo adaptacemi předchozích rozhlasových varietních pořadů.
V letech 1948 až 1971 patřil pořad The Ed Sullivan Show k nejoblíbenějším televizním seriálům stanice CBS. Moderátor Ed Sullivan se svým neokázalým přístupem zasloužil o zviditelnění mnoha interpretů ve Spojených státech, včetně Elvise Presleyho a skupiny The Beatles. „The Arthur Murray Party“ (1950-1960) byla nesmírně populární a byla jedním z pouhých pěti pořadů v historii televize, které se objevily ve všech čtyřech hlavních sítích současně. Předpokladem byl velký taneční večírek pořádaný Kathryn Murrayovou a Arthurem Murrayem, který představil nový tanec a slavného hosta spolu s desítkami profesionálních tanečníků. Pořad také hostil jediné televizní vystoupení Buddyho Hollyho a skupiny The Crickets. The Lawrence Welk Show (1955-1982) se stala jedním z nejdéle vysílaných amerických televizních varietních pořadů; byla založena na konceptu bigbandu na dálku z éry starého rádia a již při svém debutu byla jedním z posledních pořadů svého druhu a do konce svého vysílání daleko předčila všechny ostatní vysílací seriály zaměřené na bigband.
Mezi další dlouholeté americké varietní pořady, které měly premiéru v tomto období, patří Texaco Star Theatre (1948-1956), Cavalcade of Stars Jerryho Lestera, Broadway Open House a Chesterfield Sound-Off Time (1949-1952); The Jackie Gleason Show (1950-1955), The Garry Moore Show (1950-1967, v různých inkarnacích), The Morey Amsterdam Show (1950-1954 v různých inkarnacích), The Colgate Comedy Hour (1950-1955), Your Show of Shows (1950-1954), The Red Skelton Show (1951-1971), The Dinah Shore Show (1951-1957), The George Gobel Show (1954-1960) a The Dinah Shore Chevy Show (1956-1963). Perry Como také uváděl řadu estrádních pořadů, které společně probíhaly v letech 1948-1969, po nichž následovaly estrádní speciály, které běžely až do roku 1994.
K kratším estrádním pořadům v tomto období patří The Frank Sinatra Show (1950-1952), The Jimmy Durante Show (1954-1956) a jiná The Frank Sinatra Show (1957-1958).
Ve Velké Británii v pořadu The Good Old Days (Staré dobré časy) – který se vysílal v letech 1953-1983 – vystupovali moderní umělci oblečení v pozdně viktoriánských/raně edwardiánských kostýmech, a to buď se svým vlastním vystoupením, nebo s vystoupením umělce z music hallového období. Diváci byli rovněž vyzváni, aby se podobně oblékli do dobových kostýmů. Mezi další dlouhodobé britské varietní pořady, které vznikly v 50. letech 20. století, patří Tonight at the London Palladium (1955-1969), The Black and White Minstrel Show (1958-1978), The White Heather Club (1958-1968) a Royal Variety Performance (každoročně vysílaná televizí od 50. let 20. století).
60. létaEdit
Populární americké varietní pořady, které začaly v 60. letech, zahrnují obnovenou The Jackie Gleason Show (1960-1970), The Andy Williams Show (1962-1971), The Danny Kaye Show (1963-1967), The Hollywood Palace (1964-1970), The Dean Martin Show (1965-1974), The Carol Burnett Show (1967-1978) a The Smothers Brothers Comedy Hour (1967-1969). Rok 1969 přinesl příliv nových estrádních pořadů s venkovskou tematikou: The Johnny Cash Show (1969-1971), The Jim Nabors Hour (1969-1971), The Glen Campbell Goodtime Hour (1969-1972) a Hee Haw (1969-1992).
Mezi umělce s méně úspěšnými varietními pořady v 60. letech patří Judy Garlandová a Sammy Davis Jr.
70. létaEdit
V letech 1970 a 1971 provedly americké televizní sítě, zejména CBS, takzvanou „venkovskou čistku“, kdy byly v rámci většího zaměření na oslovení bohatších demografických skupin zrušeny pořady, které oslovovaly spíše venkovské a starší diváky. V rámci této „čistky“ bylo zrušeno mnoho estrádních pořadů, včetně dlouholetých, přičemž několik pořadů (např. Hee Haw a The Lawrence Welk Show) přežilo a přešlo do syndikace prvního vysílání. V 70. letech se estrádní pořady vyráběly i nadále, ale většina z nich byla omezena pouze na hudbu a komedii.
Mezi populární varietní pořady, které běžely v 70. letech, patří The Flip Wilson Show (1970-1974), The Sonny & Cher Comedy Hour (1971-1977, v různých inkarnacích), The Bobby Goldsboro Show (1973-1975), „The Hudson Brothers‘ Razzle Dazzle Show“ (1974-1975) The Midnight Special (1973-1981), Don Kirshner’s Rock Concert (1973-1981), The Mac Davis Show (1974-1976), Tony Orlando and Dawn (1974-1976), Saturday Night Live (1975-dosud), Donny & Marie (1976-1979), The Muppet Show (1976-1981) a Sha Na Na (1977-1981). Ze všech těchto pořadů se dodnes vysílá pouze Saturday Night Live, který se stal nejdéle vysílaným varietním pořadem v historii americké televize.
Mezi umělce, jejichž týdenní varietní pořady trvaly v 70. letech jednu sezónu nebo méně, patří Captain & Tennille, The Jacksons, The Keane Brothers, Bobby Darin, Mary Tyler Moore, Julie Andrews, Dolly Parton, Shields and Yarnell, The Manhattan Transfer, Starland Vocal Band a herci ze seriálu The Brady Bunch.
Mezi umělce, kteří v 70. letech vystupovali s varietními televizními speciály, patří The Carpenters, John Denver, Shirley MacLaine a Diana Ross, Bob Hope a Pat Boone.
Koncem 70. let téměř všechny varietní pořady ukončily výrobu, částečně kvůli vyhoření diváků; nejsledovanější varietní pořad roku 1975, Cher, byl pouze 22. nejsledovanějším pořadem roku.
80. léta – současnostUpravit
Najít zdroje: „(Naučte se, jak a kdy odstranit tuto zprávu ze šablony)
Na počátku 80. let 20. století bylo těch několik málo nových varietních pořadů, které vznikaly, pozoruhodně nekvalitních (viz například nechvalně známá Růžová dáma a Jeff), což urychlilo zánik tohoto formátu. Na přelomu 80. a 90. let došlo ke krátkému oživení tohoto žánru. Mezi varietní pořady z této éry patřily Dolly (v hlavní roli s Dolly Parton), která se v sezóně 1987-1988 vysílala ve 23 epizodách na stanici ABC; The Tracey Ullman Show, která se vysílala na stanici Fox od dubna 1987 do května 1990; obnovená The Smothers Brothers Comedy Hour v letech 1988-1989; obnovená The Carol Burnett Show, kterou CBS vysílala v devíti epizodách v roce 1991 (navazovala na Carol & Company na NBC v předchozím roce); a Showtime The Super Dave Osborne Show moderovaná Bobem Einsteinem v letech 1987 až 1991. V 90. letech 20. století stanice od tohoto formátu upustily; poté, co původně slíbila Philu Hartmanovi vlastní varietní pořad, NBC od dohody odstoupila v domnění, že varietní pořad již nemůže být úspěšný.
V 21. století formát varietních pořadů vyšel z módy, a to zejména kvůli měnícímu se vkusu a roztříštěnosti mediálního publika (způsobené rozšířením kabelové a satelitní televize), která činí vícežánrový varietní pořad nepraktickým. Ani reprízy varietních pořadů nebyly obecně nijak zvlášť rozšířené; TV Land při svém vzniku v roce 1996 krátce vysílala některé varietní pořady (konkrétně The Ed Sullivan Show a The Sonny & Cher Comedy Hour), ale během několika let se reprízy většiny těchto pořadů (kromě The Flip Wilson Show) přestaly vysílat. Podobně společnost CMT vlastnila práva na pořad Hee Haw, ale odvysílala jen velmi málo epizod a rozhodla se držet hlavně práva, která jí umožnila vysílat videozáznamy vystoupení z tohoto pořadu ve svých videoblocích. Současný držitel práv na Hee Haw, RFD-TV, se ve vysílání tohoto pořadu projevuje výrazněji; RFD-TV vysílá také řadu dalších estrádních pořadů ve stylu country od 60. a 70. let až po současnost, což je pro moderní televizi rarita. Další významnou výjimkou je The Lawrence Welk Show, která je od roku 1986 často vysílána v reprízách na Public Broadcasting Service (PBS). The Danny Kaye Show se vrátila na televizní obrazovky v roce 2017 v reprízách na Jewish Life Television (a v případě jednorázového vánočního speciálu na křesťansky orientované stanici INSP); JLTV vyřadila Kaye ze svého programu na konci roku 2018. Digitální multicastová síť getTV uvádí varietní pořady nepravidelně. Španělskojazyčný varietní pořad Sabado Gigante, který začal vysílat v roce 1962 a v roce 1986 se přesunul z Chile do Spojených států, pokračoval v produkci a vysílání nových dílů na stanici Univision až do svého zrušení v září 2015.
Nejméně jeden celostátní varietní pořad pokračoval v celostátním rozhlase i v 21. století. Pořad A Prairie Home Companion založil a vytvořil Garrison Keillor v roce 1974 jako poctu venkovským rozhlasovým varietním pořadům, v nichž se objevovaly komediální skeče založené na rozhlasových dramatech z éry starých rádií, doplněné falešnými reklamami. (Na konci osmdesátých let byl pořad na krátkou dobu nahrazen pořadem The American Radio Company of the Air, který rovněž uváděl a vytvořil Keillor, odehrával se v městském prostředí a podobně vycházel ze starých rozhlasových časů; jeho krátké vysílání se nakonec přetavilo v obnovení A Prairie Home Companion). V roce 2016, po Keillorově odchodu do důchodu, převzal pořad Chris Thile a v průběhu následujícího roku jej přetvořil na Live from Here, zjednodušený hudebně varietní seriál. Live from Here, který se v roce 2019 přesunul do New Yorku, byl v roce 2020 zrušen kvůli rozpočtovým škrtům.
Improvizační komik Wayne Brady, vycházející z úspěšného účinkování v panelové hře Whose Line Is It Anyway?, zahájil v roce 2001 stejnojmennou varietní show, kterou vysílala stanice ABC. The Wayne Brady Show vydržela ve svém varietním formátu pouze jednu letní sezónu; když se následující rok vrátila v syndikaci, byla přeformátována na talk show, v jejímž formátu běžela až do roku 2004.
Fox’s Osbournes Reloaded, varietní show s rodinou rockera Ozzyho Osbourna, byla zrušena po odvysílání jediné epizody v roce 2009. Více než dvě desítky poboček odmítly odvysílat první díl pořadu. Tento seriál byl naplánován na šest dílů.
NBC se od konce roku 2000 opakovaně pokoušela oživit varietní formát (poslední úspěšný seriál tohoto žánru, Barbara Mandrell and the Mandrell Sisters, opustil program stanice v roce 1982) . Pilotní epizoda Rosie Live byla odvysílána den před Dnem díkůvzdání v roce 2008 a po průměrné sledovanosti a velmi špatných recenzích nebyla přijata pro původně plánované vysílání v lednu 2009. V květnu 2014 stanice NBC odvysílala The Maya Rudolph Show, varietní pořad, v němž vystupovala představitelka SNL Maya Rudolph. Stejně jako Rosie Live bylo vysílání zamýšleno jako jednorázový speciál, ale s možností dalších epizod v závislosti na jejím výkonu. Speciál získal svůj časový slot, především díky silnému lead-inu, a dal vzniknout premiérovému dílu Maya & Marty z května 2016, který doplnil kolegu ze SNL Martina Shorta. Na začátku téže sezóny stanice NBC odvysílala pořad Best Time Ever, adaptaci britského varietního pořadu Ant & Dec’s Saturday Night Takeaway s hercem Neilem Patrickem Harrisem v hlavní roli, který nakonec nebyl úspěšný.