Vinland (staroseversky Vínland, „Země vína“) je název pro území prozkoumané a krátce osídlené severskými Vikingy v Severní Americe kolem roku 1000 n. l., zejména jde o Newfoundland, kde bylo v 60. letech n. l. objeveno vikingské naleziště známé jako L’Anse aux Meadows, a o záliv svatého Vavřince. Termín Vinland se někdy používá pro označení všech oblastí, které Vikingové v Severní Americe navštěvovali, a v takovém případě se vztahuje i na Labrador, Baffinův ostrov, Nový Brunšvik a Ostrov prince Edwarda, všechny v dnešní Kanadě.

Vinland byl Seveřany oslavován jako země bohatství, kam údajně poprvé vkročil Leif Erikson, syn Erika Rudého, který založil první severskou osadu v Grónsku, a stal se cílem různých výprav, které se snažily přivézt jeho produkty, dřevo a kožešiny zpět do Grónska a na Island. Oblast však nebyla neobydlená; kontakt s domorodci, kromě toho, že se jednalo o první známý případ setkání lidí z Evropy a Ameriky, zřejmě neprobíhal vždy hladce a spolu se vzdáleností (asi 3200 km) mezi Vinlandem a Grónskem to pravděpodobně vedlo Nory k závěru, že toto bohatství nestojí za extrémní námahu. Zdá se, že norská osada v L’Anse aux Meadows na severním cípu Newfoundlandu, která pravděpodobně fungovala jako jakási brána, odkud se podnikaly cesty do jiných oblastí, byla využívána jen asi deset let, než byla záměrně opuštěna. Příležitostné návštěvy labradorské oblasti za účelem sběru dřeva však zřejmě pokračovaly.

Objevení Ameriky Vikingy

Ve 13. století n. l. byly sepsány dvě islandské ságy, Sága o Gróňanech (Grœnlendinga saga) a Sága Erika Rudého (Eiríks saga rauða). Vyprávějí o cestách Vikingů do Ameriky, které se údajně odehrály někdy mezi lety 970-1030 n. l., a jsou souhrnně známé jako Vinlandské ságy, ačkoli vznikly nezávisle na sobě. Ačkoli se v některých bodech neshodují, jejich podobnosti jsou natolik nápadné, že podporují myšlenku, že tyto ságy – ačkoli sotva mohou být očitými svědky – pamatují skutečné osoby a události, které se alespoň částečně zachovaly díky ústní tradici.

Sága o Gróňanech začíná příběhem Bjarniho Herjólfssona, který se plaví směrem ke svému otci v Grónsku a je zavát z kurzu do neznámé země, která měla „malé kopce a byla porostlá lesy“ (Smiley, 637). Jelikož se Bjarni rozhodl nevystoupit na břeh, zásluhy prvního Evropana, který skutečně vstoupil na severoamerickou půdu, připadají Leifu Eriksonovi několik let po Bjarniho spatření. Leif a jeho posádka se nejprve dostanou na ledovcem pokrytou kamennou desku země, kterou pojmenují Helluland („Země kamenných desek“), poté na rovinatou a zalesněnou zemi, kterou nazvou Markland („Lesní země“), a nakonec narazí na bujnou krajinu, kde najdou základnu, kterou pojmenují Leifsbúðir („Leifovy boudy“). Při průzkumu okolních zemí objeví Leif a jeho muži hrozny a dřevo, které přivezou zpět do méně bohatého Grónska, ale až poté pojmenují novou oblast Vinland. Jeho bratři Thorvald, Thorstein, sestra Freydis a švagrová Gudrid s manželem Thorfinnem Karlsefnim se vydávají na další výpravy do Ameriky, dále ji zkoumají a přicházejí do kontaktu s domorodci, a to jak pozitivním, tak negativním způsobem.

V Sáze o Eriku Rudém je to vlastně Leif Erikson, kdo je zavát z cesty do Severní Ameriky, narazí na zemi s vlastnoručně zasetou pšenicí, hrozny a javory a také zachrání několik trosečníků a vyslouží si přezdívku „Šťastlivec“. Tato sága spojuje čtyři výpravy Ságy o Gróňanech do jedné velké, vedené Thorfinnem Karlsefnim a jeho ženou Gudrid s převážně grónsko-norskou posádkou. Hlavní základna v severním Vinlandu je zde pojmenována Straumfjǫrðr („Fjord proudů“). V souvislosti s hnutím, které se ve 13. století n. l. snažilo kanonizovat biskupa Björna Gilssona, jejich přímého potomka, se předpokládá, že role Karlsefniho a Gudrid byla v této sáze zvětšena na úkor Leifa, který je téměř vymazán.

Ať už to byla loď Bjarniho, Leifa, nebo někoho jiného, je snadné si představit – a je to skutečně pravděpodobný scénář -, že objevení Ameriky Seveřany bylo důsledkem toho, že se lodě na dlouhém úseku otevřené vody mezi ostatními vikinskými územími a Grónskem odchýlily od kurzu a byly silným větrem tlačeny do nepředvídaných míst. Následně byla z Grónska skutečně zahájena expedice. Leif Erikson je ve skutečnosti slušným kandidátem na jejího historického vůdce, protože pozůstatky vikinské osady nalezené v L’Anse aux Meadows v severním Newfoundlandu naznačují přítomnost významného náčelníka. Leif, jehož otec Erik Rudý v té době vládl severskému Grónsku, by byl právě jím.

Přítomnost Vikingů v Americe

Sledování skutečné historické přítomnosti Norů v Severní Americe není jednoduchou záležitostí, která by se řídila ságami jako cestovním průvodcem a přímo převáděla jejich lokality do barevných teček na podrobných mapách. Hodně se diskutuje o tom, které oblasti mohli Vikingové v desetiletích kolem roku 1000 n. l. zasáhnout, a tam, kde je to možné, se spojují skrovné archeologické důkazy s teoriemi opírajícími se o popisy v ságách.

Nejhmatatelnější důkazy poskytuje lokalita L’Anse aux Meadows a je pravděpodobné, že tato neobvykle velká osada sloužila jako brána, kde mohly přistávat pracovní posádky, opravovat své lodě a přezimovat, aby pak v létě podnikaly výpravy do dalších vzdálenějších oblastí. Máslové ořechy a ořešáky, které byly na místě nalezeny, nejsou místní, ale rostou v zelené oblasti jižněji kolem Zálivu svatého Vavřince včetně Nového Brunšviku, což svědčí o severských cestách tam. Roste zde také vinná réva, která se výrazně objevuje ve Vinlandských ságách a v názvu Vínland – Země vína. Obecně se tedy soudí, že Vinland ze ság zahrnoval celou oblast od průlivu Belle Isle v Newfoundlandu až po záliv svatého Vavřince a jeho jižní břehy, možná sahal až k Ostrovu prince Edwarda a Novému Brunšviku. Severovýchodní část Nového Brunšviku, možná zátoka Chaleur a Miramichi, by mohla odpovídat bujné a štědré ságové oblasti Hóp.

Podobně na sever od L’Anse aux Meadows se předpokládá, že zalesněný Markland ze ság odpovídá centrálnímu lesnímu pásu Labradoru. Tam údajně našel smrt Leifův bratr Thorvald, který byl probodnut šípem vystřeleným domorodci. Helluland, pojmenovaný podle kamenných desek nebo plochých skal, zřejmě odpovídá severnímu Labradoru a/nebo Baffinovu ostrovu, zatímco Kjalarnes neboli „Kýlový bod“, pojmenovaný podle kýlu Thorvaldovy lodi, která se zde rozbila, když byla vytažena na břeh, by mohl být jedním z poloostrovů poblíž Sandwichova zálivu.

Všechny zdroje oblasti, od dobrého lovu a rybolovu až po hrozny, kožešiny, železo a spoustu dřeva, a průzkum těchto zemí dohromady tvořily hlavní cíl vinlandských plaveb. Zboží bylo pravděpodobně nasbíráno, uskladněno v L’Anse aux Meadows a poté převezeno zpět domů. To, že se Vinland vyplatil, zdůrazňují i ságy: když Sága o Gróňanech pojednává o úspěšné cestě Karlsefniho zpět z Vinlandu do Grónska, prohlašuje: „Říká se, že z Grónska nevyplul bohatší koráb než ten, který řídil“ (citováno v Sawyer, 117). Předpokládá se, že každá výprava mohla trvat jeden až tři roky.

Severané by však zrovna nepodnikali jednodenní výlety na Hóp nebo do Hellulandu nebo by bez námahy dojížděli z Grónska do L’Anse aux Meadows. Pro představu o obrovských vzdálenostech: poslední dvě jmenované oblasti jsou od sebe vzdáleny již více než 3000 km a cesta by v jednom směru trvala odhadem minimálně dva týdny (a možná až šest týdnů či více). Pokračování do Nového Brunšviku nebo Labradoru, kde chtěli nasbírat požadovanou produkci, by cestu snadno prodloužilo o dalších 1000 km (o vzdáleném Baffinově ostrově ani nemluvě, ačkoli na něj by bylo snazší se dostat přímo z Grónska, bez zastávky v L’Anse aux Meadows). Tyto vzdálenosti jsou v součtu podstatně větší než „pouhých“ cca 2500 km námořní cesty mezi severským Grónskem a norským Bergenem. Přestože vikingské lodě byly proslulé svou vyspělostí, cesta by nebyla žádnou plavbou.