Hořčík je prvek, který se v přírodě vyskytuje všudypřítomně. Metabolismus hořčíku a vápníku spolu úzce souvisí. Střevní absorpce a renální exkrece obou iontů jsou na sobě vzájemně závislé. Vztah mezi metabolismem fosforu a hořčíku je obtížnější prokázat. Nejčastějšími příčinami hypomagnezémie u dětí jsou snížený příjem, porucha střevní absorpce, renální ztráty a genetická onemocnění. Hypomagnezémie se klinicky projevuje v nervovém systému a dochází k neurofyziologickým a metabolickým změnám. Těžká hypomagnezémie vyvolává sekundární hypokalcemii u většiny pokusných zvířat s výjimkou potkanů. Kromě toho těžká hypomagnezémie vyvolává funkční hypoparatyreózu. Studie in vitro prokázaly, že hořčík může modulovat sekreci parathormonu (PTH) podobně jako vápník. Akutní snížení koncentrace hořčíku stimuluje sekreci PTH a akutní zvýšení koncentrace sekreci snižuje. Hořčík pravděpodobně hraje důležitou roli v metabolismu vitaminu D. Někteří pacienti s hypokalcémií a nedostatkem hořčíku jsou rezistentní na farmakologické dávky vitaminu D nebo mohou mít formu křivice závislé na vitaminu D, která je rezistentní na hořčík. Bylo pozorováno, že deplece fosfátů je doprovázena zvýšením hořčíku a vápníku v moči. V pediatrii je syndrom deplece fosfátů pozorován zvláště často u předčasně narozených dětí, které často dostávají dietu s nízkým obsahem fosforu. Hořčík se podílí na mnoha biochemických reakcích, které probíhají v buňce, a zejména na procesech zahrnujících tvorbu a využití ATP. Na buněčné úrovni tedy hořčík hraje klíčovou roli v procesech přenosu iontů.