Stačila krátká textová konverzace s přítelem o tom, jak plánuje udržet karanténní váhu, aby mě algoritmus našel. Za hodinu se můj kanál na Instagramu zaplnil reklamami s nerozeznatelnými influencery prodávajícími džusy na hubnutí, zdravotní tyčinky potlačující estrogen a militantní cvičení jógy. Jediná reklama, kterou jsem viděla nejčastěji, byla na aplikaci, která uživatele vedla programem „přerušovaného půstu“. Levná animovaná grafika ukazovala průsvitné tělo bez genitálií, které se vyprazdňuje z jakési ďábelsky vypadající červené tekutiny, jako by to byly přesýpací hodiny sypající písek. Půst byl docela jednoduchý: každý den máte osmihodinové okno na jídlo. Zbylých 16 hodin se postíte a pijete pouze vodu. Kdybych to dodržoval, stal bych se novým a lepším člověkem. Spaloval bych tuky, zvýšila by se moje schopnost soustředění a měl bych více energie. Také bych zpomalil proces stárnutí, zabránil Alzheimerově chorobě a vyléčil rakovinu.

Vždycky jsem chtěl půst vyzkoušet, ale nikdy jsem se k tomu nedostal, protože jsem se obával, že by to příliš narušilo můj životní styl. Ale příkazy zůstat doma během celosvětové pandemie mi poskytly ideální příležitost, protože jsem už neměl žádný životní styl. Bude mě to stát méně než nic a mohlo by se mi hodit vědět, jaké by to bylo, kdyby se náš potravinový řetězec zhroutil. Přerušovaný půst sice vypadá jako rozumný, každodenní program, ale nejsme v rozumné, každodenní době, takže jsem se rozhodl pro něco trochu intenzivnějšího. Ježíš se postil 40 dní a nocí. Nejdelší zaznamenaný půst držel 456kilový Skot, který 382 dní konzumoval pouze vodu a doplňky stravy (pod dohledem). Já jsem se rozhodl pro realističtější půst v délce pěti dnů a nocí. Od pondělního rána do pátečního večera jsem pil pouze vodu.

V neděli večer jsem se pořádně najedl a zvážil se: 205 liber. Zapojil jsem své údaje do online kalkulačky ukazatele tělesné hmotnosti na internetu. Při výšce 190 cm a váze 205 kg jsem byl označen za „nadváhu“. Urážlivé. Ale také mi řekli, že mohu mít 145 liber a být „normální váha“. Šla jsem spát a zdálo se mi o sušenkách.

DEN 1

Nejíst je snazší, než jsem čekala. První den půstu se cítím překvapivě plný energie a nezažívám ten pád po obědě, který mi vymaže hodinu dne. Páni, jsem ale znuděná. Neuvědomila jsem si, jak velká část dne se točí kolem jídla. Příprava, samotné jídlo, mytí nádobí – vsadím se, že to jsou nejméně tři hodiny mého bdění každý den. Teď mám víc času, než vím, co s ním. Možná je to jeden z důvodů, proč je půst mezi lidmi ze Silicon Valley v módě.

Jídlo, pokud ho děláte pro potěšení a ne vyloženě jako kalorické palivo, odvádí pozornost od pracovního dne a vaše konkurence vás sežere (obrazně řečeno) zaživa. Generální ředitel Twitteru Jack Dorsey je zastáncem půstu a nedávno o svých zvycích napsal na Twitteru:

Již nějakou dobu si hraji s půstem. Denně držím 22hodinový půst (pouze večeře) a nedávno jsem držel třídenní vodní půst. Největší věc, které jsem si všiml, je, jak moc se zpomaluje čas. Den mi připadá mnohem delší, když není rozdělen snídaní/obědem/večeří. Má někdo další takovou zkušenost?“

– jack (@jack) 26. ledna 2019

Nastala předvídatelná odezva kulturní války a vědátoři, kteří píší o otázkách ženského těla, reagovali narychlo. Roxane Gayová napsala na Twitter: „Ach ano. Poruchy příjmu potravy, které mají přiblížit utrpení vyvolané chudobou a/nebo přístupem k pitné vodě. Hrát si je tak zábavné.“ Feministická spisovatelka Virginia Sole-Smithová napsala: „Když to dělají dospívající dívky před plesem, je to porucha příjmu potravy … ale když to dělají (velmi bohatí) hubení běloši, je to … pořád zasraná porucha příjmu potravy.“ Nemůžu nesouhlasit, ale je fér poznamenat, že jíst tři čtvercová jídla denně je pro lidský druh poměrně nový fenomén.“

DEN 2

Dnes se ještě víc nudím a možná jsem trochu podrážděný. Stoupl jsem si na váhu a vážil 202 liber. Počítám, že většina z toho je váha vody. Energie, kterou jsem cítila včera, je pryč a hodně spím.

Zastánci půstu tvrdí, že má všelijaké extrémní zdravotní výhody. A zdá se, že věda to potvrzuje. V roce 2016 získal japonský buněčný biolog Jošinori Ósumi Nobelovu cenu za medicínu za práci, která odhalila, jak se buňky „samy stravují“, aby recyklovaly a obnovovaly svá poškozená těla. Půst aktivuje tento proces, který pomáhá proti virům, bakteriím, rakovině, infekčním a imunologickým onemocněním, neurodegenerativním poruchám, a dokonce zpomaluje proces stárnutí.

Většina lékařů a sdružení však půst jako všelék nepředepisuje. Konspiračnímu mysliteli ve mně by se dala prodat myšlenka, že půst sice většinu věcí napravuje, ale protože je to nejlevnější dostupný zdravotní prostředek, naše zdravotnictví nemá moc důvodů ho propagovat.

DEN 3

Přestávám kakat a vážím něco málo přes 200 kg. Nyní přichází hlad. Většinu dopoledne a odpoledne trávím sněním o jídle; o bagetách a burritách, pizze a ančovičkách. Přežvýkám asi tucet párátek. Praktikující hladovkáři říkají, že nejtěžší část půstu je mezi druhým a čtvrtým dnem. V té době už tělo spotřebovalo většinu glykogenu, cukerného paliva, které vyživuje tělesné orgány.

Mysl spotřebuje na svou velikost překvapivé množství energie. Tvoří dvě procenta tělesné hmotnosti, ale spotřebuje 20 procent energie v klidovém stavu. Zjistil jsem, že moje schopnost myslet je pomalejší, rozvážnější. Udržuji se v jednom myšlenkovém proudu déle než obvykle. Na kole jezdím bez problémů, ale když se snažím šlapat do prudkého kopce, cítím se malátný, na chvíli se posadím a zbytek cesty jdu pěšky.

DEN 4

Jedna devadesát osm kilogramů. Zjišťuji, že se do zrcadla dívám déle než obvykle. Ať už skutečně vypadám hubenější, nebo je to psychosomatická reakce na můj hlad, rozhodně se cítím hubenější.

Zdraví je neoddělitelné od marnivosti. Podnět vypadat štíhleji a mohutněji mi připadá silnější než žít déle. Možná je to proto, že výsledky vidím hned a představa delšího života se mi ne vždy zamlouvá. Ale také se mi zdá, že moje libido je neexistující. Javorový sirup kaskádovitě padající na borůvkové palačinky mi připadá mnohem erotičtější než samotný sex. K čemu je mi sexy vzhled, když nemám naprosto žádný zájem čerpat z jeho výhod?“

DEN 5

Jedno sto devadesát sedm kilo. Přestávám mít hlad a začínám se cítit osaměle. Za všechen ten čas, který netrávím s jídlem, bych si mohla pustit všech šest sérií seriálu Sopranovi. Dívám se, jak Tony pije pivo, a nikdy v životě jsem neměl takovou chuť na jedno vychlazené. Chybí mi pivo. Ale nejvíc mi u piva chybí pití piva s jinými lidmi. Uvědomuji si, že od té doby, co jsem přestal jíst, jsem neviděl jediného člověka. I když je můj společenský život stínem svého dřívějšího já, nacházel jsem si čas na bezpečné sdílení jídla s rodinou nebo vybranou skupinou přátel z karantény. Půst ze mě dělá pandemického mnicha.

ZPĚT NA NORMÁLU

V sobotu ráno vážím 196 kilo. Rozhodnu se přerušit půst dekadentně: tlusté PB&J a celý půllitr slané karamelové zmrzliny. Půst je dobrý, ale půst je osamělý výkon. Jídlo nás živí nad rámec výživy. Jíme, abychom žili? Nebo žijeme, abychom jedli? Zavolám kamarádům a řeknu, že na noc vyzvednu bednu piva.

Pro přístup k exkluzivním videím s vybavením, rozhovorům s celebritami a dalším informacím se přihlaste k odběru na YouTube!