Po 30 let byl Ronald Reagan pro republikány a konzervativce hrdinou, jeho prezidentství bylo považováno za klíčový okamžik, kdy se Amerika začala odvracet od scestného liberalismu New Dealu k pravdám individuální svobody a osobních příležitostí, na nichž tato země stála od svého založení. Přestože pravicoví voliči Reagana uctívali, nedokázali znovu získat jeho kouzlo a zopakovat jeho úspěch. Reaganova revoluce neměla druhé dějství.
Důvodem je to, že Reaganův úspěch byl široce nepochopen. Reagan je připomínán pro svou přesvědčivou vizi Ameriky: vizi soběstačnosti, omezené vlády, pevné obrany a světového vůdcovství směrem ke svobodě. A je vzpomínán pro svou schopnost tuto vizi sdělit, lépe než kdokoli jiný z jeho generace nebo po něm. Během své dlouhé politické kariéry pronesl Reagan stovky projevů, ale všechny byly riffy na jediné téma rozšiřování svobody. V žádném z Reaganových projevů není nic podstatného, co by dnes nerezonovalo téměř s každým napravo od středu, od mainstreamových konzervativců po aktivisty Tea Party.
Reagan však byl víc než řečník, víc než vizionář. Byl také brilantně úspěšným politikem. Reagan neměl žádné vojenské zkušenosti – kromě účinkování ve filmech pro armádu během druhé světové války – ale instinktivně chápal rozdíl mezi strategií a taktikou. Jeho strategickým cílem bylo zmenšit vládu doma a porazit komunismus v zahraničí. (O tom druhém památně řekl Richardu Allenovi, který se stal jeho poradcem pro národní bezpečnost: Allenovi: „Moje teorie studené války zní: My vyhrajeme a oni prohrají.“) Reagan si však uvědomoval, že pokrok přichází postupně a že krok vpřed je krok správným směrem, i když se cíle nedosáhne najednou. „Když mi to Reagan řekl jednou, řekl mi to patnácttisíckrát,“ vzpomínal v jednom rozhovoru James Baker, šéf Reaganova štábu a později jeho ministr financí: „Raději dosáhnu 80 procent toho, co chci, než abych šel přes útes s vyvěšenými vlajkami.“
Případ od případu prokázal Reagan flexibilitu potřebnou k prosazení svého konzervativního programu. Vyzýval ke snižování daní a byl v tom překvapivě úspěšný, když snížil horní sazbu daně z příjmu fyzických osob na polovinu. Byl však ochoten přistoupit i na mírné zvýšení daní, pokud to bylo nutné ke konsolidaci již dosažených zisků a k dosažení dalších konzervativních cílů, jako je zefektivnění daňového řádu a postavení sociálního zabezpečení na pevnější základ. Jeho ochota akceptovat méně než svůj maximální program podobně umožnila rozsáhlou deregulaci podnikání a přelomový zákon o imigrační reformě.
Reagan je často uváděn jako nepřítel vlády. Nejčastěji citovaná věta z jeho prvního inauguračního projevu zní: „Vláda není řešením našeho problému, vláda je problémem.“. Co se však téměř vždy vynechává, je úvodní věta: „V této současné krizi…“ Reagan nebyl nepřítelem vlády a nemyslel si, že vláda je nepřítelem amerického lidu. Věřil, že vláda by měla být menší, než se stala v 80. letech, a že by měla být efektivnější, ale nevěřil, že by měla být zrušena. Jak mi řekl Greg Leo, který působil v Reaganově administrativě: „Nebyli jsme anarchisté, byli jsme konzervativci.“
Reaganova taktická flexibilita se projevila i v jiných oblastech. Proslul prohlášením, že Sovětský svaz je „říší zla“. Nepochyboval o tom, že komunismus je nejškodlivějším z moderních vyznání a že Kreml je, jak se vyjádřil ve stejném projevu, „ohniskem zla v moderním světě“. Reagan řídil obnovu americké obrany s cílem bojovat proti komunismu a posílit svobodu. Ale i když budoval zbraně, hledal způsoby, jak je vyjednat. Účelem hromadění zbraní totiž bylo umožnit jejich snížení – přesvědčit Rusy, že nemohou porazit Spojené státy v závodech ve zbrojení.
Reagan se opakovaně snažil zapojit sovětské představitele do jednání, zpočátku bez úspěchu. „Pořád na mě umírali,“ řekl o moskevské gerontokracii. S příchodem Michaila Gorbačova však měl Reagan s kým jednat a na vyvrcholení bezprecedentní série summitů Reagan s Gorbačovem vyřadili celou jednu třídu jaderných zbraní a položili základ pro další dramatické snížení arzenálů velmocí. Při návštěvě Moskvy v posledním roce svého mandátu byl Reagan dotázán, zda stále považuje Sovětský svaz za říši zla. „Ne,“ odpověděl jednoduše. Později, když byl požádán o vysvětlení, připustil, že i komunisté se mohou změnit k lepšímu. „Ve vedení a ve vztazích mezi našimi zeměmi je dnes docela velký rozdíl.“
Reagan vnesl do konzervatismu další zásadní atribut. Spravedlivé rozhořčení, které se někdy rovnalo hněvu, často charakterizovalo konzervativní hnutí. Od Barryho Goldwatera až po Tea Party se zdálo, že mnozí konzervativci se rádi cítí obtěžováni a dotčeni. Reagan se uměl spravedlivě rozzlobit, jako když Sověti v roce 1983 sestřelili korejské letadlo. „Slovy lze jen stěží vyjádřit naše znechucení nad tímto děsivým aktem násilí,“ prohlásil.
Ale hněv nebyl Reaganovým přirozeným způsobem. V srdci byl optimista a v každém svém projevu vyjadřoval přesvědčení, že Amerika má nejlepší dny teprve před sebou. Goldwater se mračil a varoval, Reagan se usmíval a zval. Reaganova filozofie se od Goldwaterovy téměř nelišila, ale Reaganova síla získávat hlasy překonávala vše, co dokázal Goldwater. Reagan skutečně věřil, že Amerika je „zářící město na kopci“, jak opakovaně říkal, a přiměl Američany, aby tomu uvěřili také.
Reagan odmítal démonizovat své nepřátele. Místo toho je okouzlil, až na několik výjimek včetně Tipa O’Neilla, demokratického předsedy Sněmovny reprezentantů a ztělesnění liberalismu, který se Reagan snažil zvrátit. Reagan konspiroval dojmem, že ho s O’Neillem pojí pouto, které překonává politické rozdíly, ale bylo to hrané. „Ačkoli fotografie pořízené po jejich setkáních naznačovaly jakési základní irské kamarádství mezi oběma muži, ve skutečnosti byli kladivem a kovadlinou,“ řekl Donald Regan, sám irského původu, který působil jako Reaganův ministr financí a poté šéf jeho štábu. Po jednom setkání s O’Neillem řekl Reagan Reganovi: „Nevím, co to s tím člověkem sakra je. Zdá se, že ho prostě nemůžu oslovit.“
Reagan oslovil většinu ostatních lidí, se kterými se setkal. Neukazoval prstem, vyprávěl vtipy. Na základě dlouholetého působení na přednáškách pochopil odzbrojující hodnotu humoru: přimět lidi, aby se smáli s vámi, je poloviční cesta k tomu, aby s vámi souhlasili. Používal humor účinněji než kterýkoli jiný prezident od dob Abrahama Lincolna. Reagan nebyl nijak zvlášť vřelý člověk, ale působil tak. Mnoho lidí nemělo rádo jeho politiku, ale téměř nikdo neměl rád jeho.
Reaganova trvalá hodnota jako konzervativní ikony pramení z jeho rozhodného hlásání konzervativního evangelia slovy, která dodnes hřejí u srdce i ty nejzarytější konzervativce. Reaganova hodnota jako konzervativního vzoru však musí začít uznáním jeho flexibility při prosazování konzervativních cílů. Pochopil, že smyslem politiky nakonec není pronášet projevy, ale dosáhnout pokroku, a že pokrok často vyžaduje kompromis. Je to lekce pro dnešní konzervativce – a reformátory jakéhokoli zaměření.
Kontaktujte nás na [email protected].
.