11. září 2020

„Pamatuji si ten den stejně jasně jako včera.“

Uplynulo 19 let od tragických útoků v New Yorku ve státě New York, Arlingtonu ve státě Washington a Shanksville ve státě Pensylvánie. Téměř 3 000 našich přátel, rodinných příslušníků, sousedů a kolegů se té noci nikdy nedostalo domů.

Davidu Panovi, kariérnímu zpravodajskému důstojníkovi, který byl osudného rána 11. září 2001 uvnitř Pentagonu, tyto události navždy změnily život. Pan měl to štěstí, že z Pentagonu vyvázl živý, nicméně emocionální dopad, který na něj tento den měl, je trvalý.

„Pro mě bylo 11. září rozhodujícím okamžikem mého života. Svět už nikdy nebude stejný jako den předtím,“ řekl Pan, který v současné době pracuje jako kontraktor v Úřadu ředitele národních zpravodajských služeb (ODNI). „Naše nevinnost na domácí frontě byla navždy zničena. Díváme se na svět i na sebe jinak.“

Pan zasvětil více než 37 let svého života ochraně národní bezpečnosti Spojených států amerických, ale emoce, které pocítil 11. září, v něm vytvořily nový pocit toho, co služba znamená.

„Po 11. září jsem cítil velmi silný pocit národní soudržnosti. Sjednotili jsme se za naším prezidentem a byli jsme odhodláni najít a potrestat ty, kteří útok na nás všechny spáchali,“ řekl Pan. „Uplynulo devatenáct let, ale myslím, že jsme stále jednotní v tom, abychom zabránili dalšímu 11. září na našem území.“

Únosci letadla, které narazilo do Pentagonu, vletěli letadlem do západního průčelí Pentagonu, tedy přesně do místa, kde se nacházela Panova kancelář.

V den útoků pracoval Pan se svými kolegy v suterénu Pentagonu na globálním cvičení jaderného velení a řízení.

Panovi a mnoha dalším se ten den nezdál nijak odlišný od jiných pozdně letních dnů v oblasti Washingtonu.

„11. září 2001 začalo jako krásně jasné ráno, když jsem v sedm hodin ráno přijel na parkoviště u Pentagonu. Vzpomínám si, jak jsem při procházce dovnitř sledoval letadlo startující z Národního letiště. V místnosti v suterénu budovy, poblíž chodby č. 8, jsme měli televizory.“

Když toho rána zapnuli televizory, nikoho v suterénu Pentagonu nenapadlo, že bude svědkem největšího teroristického útoku na americké půdě od útoku na Pearl Harbor v roce 1941.

„Sledoval jsem události, které se odehrávaly v New Yorku, se zprávou o nárazu prvního letadla do Severní věže a poté druhého letadla, které narazilo do Jižní věže. Tehdy mi bylo jasné, že se jedná o teroristický útok.“

Když k těmto útokům došlo jen čtyři hodiny severně od Pentagonu, vyvstala otázka, kde bude další útok nebo cíl.

„Poté jsme pokračovali v práci na našem cvičení, ale pronesl jsem poznámku, že by policie v Pentagonu měla zpřísnit zabezpečení, protože jsme pravděpodobně na řadě. O chvíli později do našeho prostoru vběhl policista, který s námi pracoval na cvičení, a řekl nám, že do budovy narazilo letadlo a že se musíme evakuovat.“

Mnozí však naléhavost a vážnost útoku hned nepociťovali.

„Bylo to neskutečné, chodit s ostatními po schodech bez pocitu naléhavosti, který připomínal požární cvičení. Teprve když jsme dorazili k východu, věděli jsme, že to není normální. Ochranka nám řekla, abychom šli dál, neotáčeli odznaky a vyšli z budovy na parkoviště.“

Když se masy lidí dostaly ven, útok se stal velmi reálným. I z druhé strany největší kancelářské budovy na světě byl vidět kouř a plameny.

„Podíval jsem se nahoru a viděl jsem, že z druhé strany Pentagonu, kam narazilo letadlo, se nad budovou valí kouř. Šel jsem do auta a zapnul rádio. Viděl jsem kouř z druhé strany u silnice č. 27. V tu chvíli jsem si všiml, že se kouř zvedá. Po chvíli jsem usoudil, že není moudré tam zůstávat, protože situace byla velmi nepřehledná. Vydal jsem se na cestu.“

Když se tisíce Američanů dozvěděly o útoku na Pentagon z televize, začaly se obávat o své blízké, kteří se toho dne v budově nacházeli. Chtěli jen zavolat a zjistit, zda jsou naživu. Bohužel to nebylo možné.

„Moje žena nevěděla, co se se mnou stalo, protože všechny linky mobilních telefonů byly zarušené a já se nemohl dovolat.“

Pan se nakonec dostal v pořádku domů ke své ženě a začal přemýšlet o svém ránu. Každý rok vzpomíná na události, pachy a chaos, který toho rána v Pentagonu nastal.

11. září 2001 utrpěly Spojené státy ztrátu, kterou nikdo nečekal. To, co začalo jako obyčejný den, se změnilo v 19 let trvající globální válku proti terorismu. Jménem ODNI a celé zpravodajské komunity truchlíme za životy, které v ten den přišly o život, a vzdáváme hold statečným mužům a ženám, kteří slouží našemu národu, aby zajistili, že k dalšímu 11. září na americké půdě nedojde.