Wind chill, psáno též windchill, též wind chill factor, míra ztráty tepla z pokožky vystavené působení vzduchu. Je založen na skutečnosti, že s rostoucí rychlostí větru se zvyšují i tepelné ztráty, takže vzduch je „pocitově“ chladnější. Větrný chlad se obvykle uvádí jako „teplota větrného chladu“ nebo „ekvivalent větrného chladu“ – tj. teplota za klidného vzduchu, při níž by se tepelné ztráty rovnaly ztrátám, ke kterým skutečně dochází v důsledku vyšších rychlostí větru. Například teplota -25 °C (-13 °F) za klidného vzduchu by měla teplotu větrného chladu rovnou skutečné teplotě vzduchu. Za těchto podmínek by vystavená kůže zmrzla za 30 minut. Při rychlosti větru 40 km (25 mil) za hodinu by však teplota chladného větru byla -41 °C (-42 °F) a kůže by omrzla za méně než 10 minut.

Indexy chladu větru, vzorce a předpoklady používané pro výpočet teploty chladu větru, se v průběhu let měnily. Ve druhé polovině 20. století se při předpovědích počasí v Severní Americe běžně používal Siple-Passelův index, založený na rychlosti větru měřené anemometrem ve výšce 10 metrů (33 stop) nad zemí. Během zimy 2001-02 zavedly americká Národní meteorologická služba (viz také meteorologický úřad) a kanadská Meteorologická služba nový index založený na tepelných ztrátách z odhalených tváří 12 dobrovolníků v chladném větrném tunelu. Za klidný vzduch se považuje vítr o rychlosti 5 km (3 míle) za hodinu nebo méně. Předpokládá se jasná noční obloha, což vylučuje jakýkoli oteplující účinek Slunce.