Přesně před 69 lety, 5. března 1946, stál Winston Churchill v univerzitní tělocvičně ve Fultonu ve státě Mo. na začátku studené války, zatímco za ním seděl prezident Harry S. Truman v taláru a s malířskou deskou. V projevu ke studentům shromážděným na Westminster College převzal čestný titul a slavně odsoudil způsoby Sovětského svazu: „

Skutečný název Churchillova projevu zněl „Šlachy míru“, i když většina lidí jej zná jako „projev o železné oponě“. V průběhu let došlo k dalšímu překroucení záznamu. Churchillovi se často připisuje zásluha za vytvoření této kovové metafory – na tomto jevišti – pro obraznou bariéru vytyčenou napříč Evropou mezi kapitalistickým Západem a komunistickým Východem. Ale on to nebyl. Ve skutečnosti existují doklady o tom, že tento výraz byl použit přesně v tomto významu o dobrých 26 let dříve, když jistá E. Snowdenová (vážně) publikovala cestopis o svých dobrodružstvích v bolševickém Rusku.

Proč se tedy citáty dostávají do falešných historií? Z mnoha důvodů.

Nesprávné připsání může být výhodné. Je snadné nezpochybnit minci, která se zdá věrohodná – zvláště když nám náhodou dodává dobrou vážnost díky asociaci.

„Sáhnete po slavném jménu, které vám dodá autoritu,“ říká Elizabeth Knowlesová, editorka Oxfordského slovníku citátů. „Chcete říct, že to řekl Churchill. Protože jste si to, co říkáte, spojili s touto konkrétní osobou, dodává to výroku trochu větší razanci.“ Železná opona prostě působí jako něco, s čím by přišel tupý, vtipný řečník jako Churchill, že? A je mnohem jasnějším signálem, že jste vzdělaní a že vaše slova mají váhu, když citát připíšete Winstonu Churchillovi než Snowdenovi, nezapamatovatelnému členu odborové delegace.

Mnohokrát se lidé odvolávají na citáty, které vůbec nebyly řečeny.

„Pusť to znovu, Same.“

„Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Ani Bogart, ani Bergman tato slova neřekli.

„Elementární, milý Watsone“. Doyle nic takového nenapsal.

„Přenes mě, Scotty.“ Promiňte, ne.

Tato slova se předávají dál, protože si přejeme, aby je lidé vyslovili. „Takový chybný citát může být téměř tím, co máte pocit, že měl někdo říct,“ říká Knowles. „Shrnuje pro někoho něco velmi důležitého o konkrétním filmu, konkrétním vztahu, konkrétní události.“ I když je to vymyšlené a zejména pokud je to blízké věcem, které lidé skutečně řekli, přijímáme to jako evangelium. Koneckonců Bergman ve filmu Casablanca opravdu pronesl: „Zahraj to, Same,“. A Bogart opravdu řekl: „Když to vydrží ona, vydržím to i já! Zahraj to!“

Někdy se nesprávné citáty přenášejí, protože vyjadřují správnou myšlenku a znějí nám lépe než to, co daná osoba skutečně řekla.

V roce 1858 pronesl Abraham Lincoln projev, v němž řekl: „K vítězství pravice nejsou nutné krvavé kulky, ale pouze mírumilovné hlasovací lístky.“ Postupem času byl tento názor přeformulován na: „Hlasovací lístek je silnější než kulka“. Druhá verze je chytlavější. I když zdroje vědí, že tuto přesnou formulaci Lincoln pravděpodobně nikdy ve skutečnosti nepoužil, předávají ji dál. Vezměme si třeba stránku Dictionary.com s citáty, kde je dobře podložený citát z roku 1858 uveden drobným písmem. Drobným písmem je tam také přiznání, že citát vyvedený obřím písmem v horní části stránky byl „rekonstruován“ 40 let poté, co ho měl Lincoln říci. Což, pokud jde o editory v Oxfordu, neudělal.

„Je to velmi přirozená věc, že upravujeme, jak si pamatujeme,“ říká Knowles. „Takže když něco citujeme, máme velmi často na paměti podstatu toho, co bylo řečeno. Takže to můžeme mírně pozměnit a můžeme to jen mírně zestručnit nebo zjednodušit, aby si to zapamatoval někdo jiný. A to je forma, která se předává dál.“

Ačkoli je možná snazší si zapamatovat, že Churchill vynalezl železnou oponu, zde je skutečná historie:

V nejstarším použití, kolem roku 1794, byla „železná opona“ doslova železná zástěna, která se spouštěla v divadle, aby chránila diváky a hlediště před případným požárem, k němuž došlo v zákulisí. Odtud se stal obecnou metaforou pro neprostupnou bariéru. V roce 1819 hrabě Muster popsal indickou řeku Betwah jako železnou oponu, která chránila jeho skupinu cestovatelů před „andělem pomsty“ smrti, jenž jim byl v této cizí zemi v patách. V roce 1920 se pak Ethel Snowdenová v knize Throughout Bolshevik Russia (1920) vyjádřila konkrétně o Východu a Západu:

Přečtěte si původní reportáž z projevu z 5. března 1946, kterou přinesl časopis TIME, zde v trezoru TIME: Tento smutný & okamžik bez dechu

Přečtěte si další: Nyní můžete vlastnit lahvičku s krví Winstona Churchilla

Získejte The Brief. Přihlaste se k odběru nejzajímavějších zpráv, které potřebujete vědět právě teď.

Děkujeme!

Pro vaši bezpečnost jsme na vámi zadanou adresu odeslali potvrzovací e-mail. Kliknutím na odkaz potvrdíte odběr a začnete dostávat naše zpravodaje. Pokud potvrzení neobdržíte do 10 minut, zkontrolujte prosím složku se spamem.

Poslouchejte nejdůležitější zprávy dne.

Kontaktujte nás na adrese [email protected].

.