Jeruzalém je sice hlavním městem Izraele, ale Spojené státy stále těžko mohou tvrdit, že je skutečně součástí Státu Izrael.

„V jaké zemi se nachází Jeruzalém?“ Reportér agentury Associated Press Matt Lee se minulý čtvrtek na tiskovém brífinku ve Washingtonu zeptal zastupujícího náměstka ministra pro záležitosti Blízkého východu Davida Satterfielda. pro Izraelce by jeho otázka mohla být podobná otázce, zda je nebe modré. Lee však nebyl vtipný. bylo to pouhý den po dramatickém oznámení prezidenta Donalda Trumpa, že americké velvyslanectví bude přemístěno z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Přesto Satterfield Leeovi neodpověděl jednoduchou jednoslovnou odpovědí: Místo toho vysvětlil: „Prezident uznal Jeruzalém za hlavní město Státu Izrael.“ Lee naléhal a ptal se, zda USA „oficiálně uznaly“, že Jeruzalém je součástí Izraele. satterfield během brífinku upřesnil, že Trumpovo prohlášení neznamená, že by se politika USA změnila, pokud jde o izraelskou svrchovanost nad městem: „Neměníme ani nezaujímáme stanovisko k hranicím svrchovanosti v Jeruzalémě,“ řekl satterfield. jeho opatrná odpověď vypovídala o sedmdesátiletém diplomatickém tanci, který USA a širší mezinárodní společenství s Izraelem ohledně statusu Jeruzaléma vedou.Vzhledem k absenci mírového procesu považuje mezinárodní společenství východní Jeruzalém za součást „okupované Palestiny“, ale není ochotno uznat izraelskou svrchovanost nad západním Jeruzalémem. nejde o padesát let starou otázku, kladenou od šestidenní války, zda sjednocený Jeruzalém v izraelských rukou, nebo rozdělené město s hlavním městem Izraele v západním Jeruzalémě a budoucím palestinským ve východním Jeruzalémě.Místo toho jde o podstatu mnohem zásadnější 70 let staré otázky – kladené již před vyhlášením nezávislosti Izraele v roce 1948 -, zda má Izrael v moderní době vztah k městu, které bylo hlavním městem biblického židovského státu a kde kdysi stálo jeho nejposvátnější místo, židovský Chrám. Palestinci tuto souvislost odmítají obzvláště ostře: „Izrael anektoval obě části Jeruzaléma, západní i východní,“ nejprve v roce 1948 a poté v roce 1967, řekl člen výkonného výboru OOP Hanan Ašráví. je „šílené“ v roce 2017 „určovat geopolitickou realitu na základě doby před 3000 lety,“ řekl Ašráví. Případnou izraelskou svrchovanost ve městě lze podle ní určit pouze prostřednictvím jednání. světoví lídři a hodnostáři se vyjadřovali vágněji a zdvořileji. Po desetiletí navštěvovali Jeruzalém a podávali si ruce s jeho premiéry a prezidenty. ne méně než tři bývalí američtí prezidenti – Jimmy Carter, Bill Clinton a George Bush – vystoupili v Knesetu. Bývalý americký prezident Barack Obama pronesl na městském hřbitově na Herzlově hoře smuteční řeč za svého izraelského kolegu Šimona Perese. v politické rovině však mezinárodní společenství od roku 1947 zpochybňuje izraelskou svrchovanost nad západní částí města.Izrael si připomíná nejistý mezinárodní status Jeruzaléma pokaždé, když Valné shromáždění OSN nebo jiný orgán OSN, například UNESCO , schválí rezoluci, která izraelskou svrchovanost nad Jeruzalémem popírá. minulý měsíc takovou rezoluci Valného shromáždění schválilo asi 151 zemí s podporou Evropy. všech 87 zahraničních vlád, které mají v Izraeli velvyslanectví, je umístilo v Tel Avivu a jeho okolí. Spojené státy zde otevřely své velvyslanectví v roce 1966, rok před šestidenní válkou. nejasnosti ohledně statusu Jeruzaléma se datují zejména od roku 1947, kdy Organizace spojených národů vyloučila Jeruzalém ze svého plánu rozdělení, známého jako rezoluce Valného shromáždění č. 181, který rozdělil území na území pro židovský a arabský stát. podle myšlenky zvané corpus separatum (latinsky samostatná entita) rezoluce č. 181 svěřila rozšířenou oblast Jeruzaléma pod mezinárodní správu. stanovila hranice internacionalizované oblasti Jeruzaléma, která je mnohem větší než dnešní hranice obcí: Po válce o nezávislost přijalo Valné shromáždění OSN 11. května 1949 rezolucí č. 273 Izrael za svůj členský stát. „Nejvýchodnější z nich bude Abú Dis, nejjižnější Betlém, nejzápadnější Ein Kerem (zahrnující také zastavěnou oblast Motzy) a nejsevernější Šuafat.“ Rezoluci č. 181 OSN nikdy neprovedla, protože arabské armády okamžitě zaútočily na Izrael. Tento krok potvrdila Rada bezpečnosti OSN v říjnu téhož roku. první izraelský premiér David Ben-Gurion vyhlásil Jeruzalém za hlavní město Izraele. Izrael však v té době držel pouze západní část města, zatímco Jordánsko drželo východní část a zakázalo Izraelcům vstup, a to i do Starého města, kde se nacházela Západní zeď. oSn do značné míry akceptovala izraelskou svrchovanost nad územím stanoveným válečnými liniemi příměří, ale v případě Jeruzaléma od toho upustila a přijala několik rezolucí – 194 a 303 – které stále hovořily o mezinárodním poručnictví nad Jeruzalémem. tato myšlenka jako by se vytratila po šestidenní válce, kdy Izrael získal od Jordánska celý Jeruzalém a západní břeh Jordánu. Izrael převedl Západní břeh Jordánu pod vojenskou správu IDF, ale přikročil k anexi Jeruzaléma. V roce 1980 přijal Kneset zákon o Jeruzalému, který formalizoval izraelskou svrchovanost nad sjednoceným Jeruzalémem. rada bezpečnosti OSN tento krok odsoudila. Postupem času se v textech OSN stále více upřesňovalo, že Jeruzalém je součástí „okupovaných palestinských“ území, a vytrvale se odmítalo uznat jakoukoli změnu hranic z roku 67, pokud s ní nebudou souhlasit obě strany. Posledním takovým dokumentem byla rezoluce Rady bezpečnosti č. 2334 z prosince 2016. s výjimkou některých ojedinělých plánů se myšlenka internacionalizovaného Jeruzaléma dostala do pozadí širšího globálního konsensu, že Jeruzalém bude rozděleným městem, které bude sloužit jako nezávislé hlavní město jak izraelského, tak palestinského státu. mezinárodní společenství však stále zadržuje formální uznání jakékoli izraelské svrchovanosti nad Jeruzalémem. Právě minulý pátek velvyslanci pěti zemí – Německa, Spojeného království, Švédska, Francie a Itálie – novinářům řekli, že Trumpovo prohlášení odmítají. „Status Jeruzaléma,“ uvedli, „musí být určen jednáním mezi Izraelci a Palestinci, které povede k dohodě o konečném statusu.“ Pokud však jde o východní Jeruzalém, prohlásili: „Považujeme východní Jeruzalém za součást okupovaných palestinských území.“ Letos na jaře učinilo Rusko dramatický krok a jako první země uznalo západní Jeruzalém za hlavní město Izraele. česká republika následovala příkladu USA a učinila tak minulý týden. ani jedna z těchto zemí však nepředpokládá přesunutí svých velvyslanectví do Jeruzaléma. USA dlouhodobě zaujímají k Jeruzalému středový přístup a odmítají mnoho rezolucí OSN o tomto městě, včetně těch, které ho definují jako „okupované území“. V roce 1994 deník The New York Times uvedl, že bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, tehdejší velvyslankyně země v OSN, prohlásila, že označení Jeruzaléma jako území „okupované Palestiny“ znamená palestinskou suverenitu. následně však nedošlo k uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele ze strany ministerstva zahraničí ani Bílého domu. Za Obamovy administrativy USA otevřeněji prohlásily, že Jeruzalém není v Izraeli. v Kongresu taková dvojznačnost nebyla. V roce 1995 přijal zákon o přemístění velvyslanectví v Jeruzalémě, který uznal Jeruzalém za jednotné hlavní město Izraele a vyzval k přemístění velvyslanectví. Zákon Kongresu o zahraničních vztazích z roku 2002 rovněž požadoval, aby USA uznaly Jeruzalém jako hlavní město Izraele, a to i ve vládních dokumentech. Nejvyšší soud USA však tento zákon v roce 2015 zrušil.Trumpovo prohlášení sice sjednocený Jeruzalém neuznalo, ale je to poprvé, kdy americký prezident uznal to, co Ben-Gurion prohlásil už před dlouhou dobou: že Jeruzalém je hlavním městem Izraele. „Po všechna ta léta prezidenti zastupující Spojené státy odmítali oficiálně uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele. Ve skutečnosti jsme odmítali uznat jakékoli izraelské hlavní město,“ řekl Trump minulý týden. „Dnes však konečně uznáváme to, co je zřejmé: že Jeruzalém je hlavním městem Izraele. Nejde o nic víc ani méně než o uznání skutečnosti. Je to také správná věc. Je to něco, co se musí udělat,“ řekl Trump. bývalý velvyslanec při OSN Dore Gold řekl, že Trumpovo prohlášení o potvrzení spojení Jeruzaléma s Izraelem je smrtícím úderem pro myšlenku internacionalizovaného Jeruzaléma. celou dobu se rezoluce č. 181 vznášela v pozadí a nezemřela, řekl Gold.“Již pět desetiletí Palestinci uvažují o tom, že se vrátí k návrhům na internacionalizaci Jeruzaléma – a podávají v tomto smyslu návrhy v různých orgánech, jako je OSN,“ řekl Gold. „Tvrzení prezidenta Trumpa, že Jeruzalém je především hlavním městem Izraele, představuje pro tento nerealistický druh myšlení velkou ránu,“ řekl Gold. Dodal, že „tím se korpusový separatismus dostává do historických archivů“.