Nadledviny jsou párové endokrinní žlázy nacházející se na vrcholu ledvin. Skládají se z vnitřní dřeně a vnější kůry, která se zase dělí na tři zóny. Zona glomerulosa je nejzevnější vrstva kůry nadledvin a je zodpovědná za vylučování mineralokortikoidních hormonů, které jsou důležité pro regulaci rovnováhy tekutin. Další informace o anatomii nadledvin naleznete zde.

V tomto článku se budeme zabývat strukturou zona glomerulosa a také funkcí hormonů, které produkuje.

Struktura

Zona glomerulosa je nejzevnější vrstva kůry nadledvin, která leží těsně pod vláknitým pouzdrem nadledvin. Tvoří asi 15 % tloušťky kůry.

Sekreční buňky zona glomerulosa jsou uspořádány do oválných shluků – její název pochází z latinského slova glomus, což znamená koule. Tyto shluky jsou rozděleny pruhy pojivové tkáně zvanými trabekuly, které se z pouzdra nadledviny rozšiřují dolů do kůry. V těchto trabekulách probíhá přívod krve k sekrečním buňkám.

Obr. 1 – Histologie nadledviny.

Funkce

Primární funkcí zona glomerulosa je syntéza mineralokortikoidních hormonů, které hrají důležitou roli při udržování rovnováhy elektrolytů a vody v těle. Mineralokortikoidy jsou steroidní hormony, a jsou tedy syntetizovány z cholesterolu.

Nejdůležitějším mineralokortikoidem je aldosteron, který je zodpovědný za kontrolu vychytávání Na+ a vylučování K+ ve sběrném kanálku ledvinového tubulu. Aldosteron působí v buňce tubulu tak, že zvyšuje transkripci Na+/K+-ATPázy a ENaC (epiteliálních sodíkových kanálů), čímž podporuje reabsorpci Na+ a vylučování K+.

Následující faktory zvyšují rychlost produkce aldosteronu v zona glomerulosa:

• Zvýšení plazmatické koncentrace angiotenzinu-II
• Zvýšení plazmatické koncentrace K+
• Snížení plazmatického pH (acidóza)
• Snížení krevního tlaku, zjištěný pomocí receptorů pro roztažení síní

Je třeba také poznamenat, že sekrece aldosteronu se řídí denním rytmem, přičemž vyšší hladiny se obvykle uvolňují během spánku.

Přestože jsou pro produkci a sekreci aldosteronu důležité všechny výše uvedené faktory, jedním z nejdůležitějších je plazmatická koncentrace angiotenzinu-II. Uvolňování aldosteronu je tedy důležitou součástí systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS), který má zásadní význam pro dlouhodobou regulaci krevního tlaku. Další informace o systému RAAS naleznete zde.

Klinický význam – Connův syndrom

Konnův syndrom vzniká, když se u pacientů vyvine adenom (benigní nádor) zona glomerulosa, který vylučuje nadměrné množství aldosteronu, což vede k primárnímu hyperaldosteronismu. Tento stav je obvykle asymptomatický, avšak někteří pacienti pociťují svalové křeče, bolesti hlavy a letargii v důsledku poruch elektrolytů. Nejdůležitější je, že zvýšená reabsorpce sodíku a vody ledvinami vede k hypertenzi, která u pacienta zvyšuje riziko onemocnění, jako je mrtvice a ischemická choroba srdeční.

Connův syndrom se obvykle léčí chirurgickým odstraněním nádoru. Pacientovi může být také před operací podán spironolakton (antagonista aldosteronu) ke snížení krevního tlaku a zmírnění případných příznaků.

.