28. června 2011 — Nedávno mi napsala jedna žena, která se ptala, proč jsou někteří lidé tak panovační a co může udělat pro to, aby takové chování lépe snášela.

Můj desetiletý syn se minulý týden zeptal na stejnou věc a já sama jsem na to nedávno myslela. Čím to je, že má člověk pocit, že může druhým tak často a tak důsledně říkat, co mají dělat?“

Na synovu otázku mi dcera vlastně odpověděla: „Proč tě tvůj kamarád Sam komanduje? Protože může a ty mu to dovolíš.“

Z úst nemluvňat, a má naprostou pravdu. I v dospělosti necháváme panovačné lidi, aby dělali své věci.

Někteří z nás se o to nemohou starat méně, protože jsme rádi, že někdo jiný přemýšlí a deleguje. Jiní uvnitř kypí, zatímco my neochotně děláme, co se nám řekne. Někteří z nás to pak odmítnou nebo se postaví a něco proti tomu řeknou.

Co přesně můžeme udělat, abychom drželi panovačného člověka na uzdě? To záleží na vaší investici do situace.

Někteří panovační lidé se takovými zřejmě prostě narodili. Jiní panovační lidé si zřejmě vybírají dobu, kdy a vůči komu budou panovační. Ať už se jedná o boj o kontrolu, moc, vlastní důležitost nebo zvyk, může být toto chování pro nás ostatní od otravného až po rozčilující.

Pokud si to rozdělíme na různé scénáře, můžeme si všimnout, že způsob, jakým jednáme s panovačným šéfem, spolupracovníkem nebo autoritativní osobou, je zcela odlišný od toho, jak bychom to mohli řešit s přítelem, manželem nebo osobou, kterou máme rádi.

Všeobecně se zdá, že většina z nás dává přednost cestě nejmenšího odporu, což v nás při jednání s panovačnou osobou může vyvolávat pocit oběti.

Můj první návrh na lepší přístup k jednání s panovačnou osobou ve vašem životě je mít na paměti, že mnoho panovačných lidí při konfrontaci okamžitě ustoupí.

Není to zajímavé?

Působí tak mocně a mocně ve svých příkazech, ale v okamžiku, kdy klidně řeknete „ne“ nebo prohlásíte, že nesouhlasíte, pravděpodobně zjistíte, že více než polovina z nich bez diskuse okamžitě souhlasí.

Problém vyřešen.

Pokud navíc jejich příkaz splníte, ale řeknete jim, že se vám nelíbí způsob, jakým o to požádali, opět se možná okamžitě omluví.

Takže to rozhodně zkuste.

Pokud se zamyslíme nad tím, co nám při náročnějších zkušenostech s panovačností tolik vadí, je to často pocit oprávněnosti, který dotyčný projevuje, a možná i nedostatek neúcty, který při takovém oslovení cítíme.

Šokující na tom všem je myšlenka, že kdybychom opravdu chtěli, mohli bychom omezit veškeré panovačné chování.

Kdybychom pokaždé vystoupili a řekli něco v reakci na panovačné chování, a to i těm, kteří to napoprvé nepochopí, něco by to změnilo.

Kdybychom vystoupili a požadovali, aby takové chování přestalo, skutečně by nakonec přestalo. Jde o to vytvořit precedens.

Pro ty, kteří se domnívají, že se nechávají komandovat častěji než ostatní, je běžné, že by také měli pocit, že je lidé v jejich okolí vnímají jako obzvlášť laskavé a obětavé a méně často říkají „ne“.

Tyto osobnostní typy se musí mít v blízkosti panovačných lidí nejvíce na pozoru. Jejich touha cítit se jako vstřícný a snadný člověk z nich dělá vážnou návnadu pro ty, kteří tak vstřícní nejsou.

Musíme se rozhodnout, abychom se cítili více pod kontrolou a méně obětí panovačnosti, a to i mimo kancelář, od lidí, jako je soused nebo majitel obchodu.

Nechceme být rohožkami a nechceme být panovační. Chceme být zodpovědní a uvědomovat si, jakým způsobem komunikujeme.

Pokud zůstaneme v pravdě o tom, co cítíme, a řekneme to lidem jako takové, může být náš život o to méně komplikovaný. Až vás příště bude někdo, koho znáte, komandovat, zkuste jeho chování nahlas uznat.

Příště, až vás bude komandovat někdo, koho neznáte, zkuste promluvit o tom, že by vám nevadilo udělat to, o co vás požádal, ale že vám jeho způsob žádosti připadá náhlý. Uvidíš, co se stane.

A až se příště rozhodneš s tím nic nedělat? Nezapomeňte, že je to vaše volba.

Ale pro malé popostrčení správným směrem si připomeňte, že pokud budete v danou chvíli mlčet a nebudete se proti šéfovskému chování ohrazovat, jen abyste se nad tím později rozčilovali, prodlužujete negativní zkušenost pro sebe a zároveň umožňujete šéfovskému chování.

Takže se nad tím ještě zamyslete.

Přemýšlejte o tom.