Jak pomoci příteli s depresí tím, že se vyhnete těmto klišé frázím
Deprese nebyla snadná cesta a často jsem se cítila nepochopená. Pro ty z vás, kteří nechápou, proč se lidé s depresí chovají tak, jak se chovají – a já jsem to nechápala, dokud jsem si tím neprošla -, jsem sestavila seznam věcí, které NELZE říct někomu, kdo má depresi, s vysvětlením založeným na mých vlastních reakcích a zkušenostech; pokaždé, když mi někdo řekl níže uvedené, jsem si odfrkla.
Byl jsem na obou stranách a doufám, že tento seznam poslouží k objasnění myšlenek a emocí pro lepší komunikaci mezi těmi, kdo depresí trpí, a těmi, kdo jí netrpí.
Jen pro informaci, NEŘÍKEJTE:-
1. Neříkejte nic, co by se vám nelíbilo. „Zůstaňte pozitivní“
Myslím si: Duh! Já vím – ale jak? Pro mě je moje realita taková, že svět se už zhroutil. To, co je pro vás iracionální, má pro mě nejvyšší smysl. Jsem tak rozzlobený / rozrušený / smutný / osamělý / zničený / beznadějný / zoufalý… Proč mě nemůžeš pochopit?“
Cítím:
2. „Nemysli takhle“
Myslím si: Proč ne? Co je špatného na tom, že přemýšlím jako já? Je to upřímný názor. Opravdu si to myslím. Je to v pořádku negativní, ale já si to myslím, tak co je na tom špatného? Tak jak bych měl myslet místo toho? Jako ty? Ale já s tebou nesouhlasím, a pak se stanu tebou, když budu myslet jako ty…?“
Cítím: že jsem udělal něco špatného, když jsem myslel určitým způsobem, a ty jsi mě za to pokáral. Tak se stáhnu do sebe a nadávám si za to, že myslím tak, jak myslím, a kvůli sebekritice se propadám ještě hlouběji do deprese.
3. „Vzpamatuj se“ / „Vzpamatuj se“ a podobně
Myslím si: Jak? Vzpamatovat se z čeho? Já taky nechci být takový, myslíš, že je to sranda?“
Cítím: Cítím se úplně zbytečná a beznadějná, že nejsem schopná se udržet a zlepšit se. Deprese se s tímto pocitem neschopnosti sněží.
4. „Proč potřebuješ být v depresi?“
Myslím si: Umm… Nevím, rád bych to věděl. Doktoři říkali, že je to kvůli nějaké nerovnováze serotoninu ve mně. Já nevím. Já nevím. Nevím. NEVÍM!!!!!!!
Cítím se: Obviněn ze spáchání ohavného zločinu být v depresi. Zmatený, protože nevím, co se stalo, že jsem v depresi, a jak se to všechno stalo. Ztracený, protože nevím, jak se z deprese dostat. Cítím se méněcenný a ještě hůř o sobě, takže se schovávám i před vámi, protože se nechci cítit nedostatečně.“
5. Jak se cítím v depresi? „Podívej se, jaké máš už teď štěstí! Buď vděčný.“
Myslím si: Jsem vděčný za to, co mám. Ale co to má společného s depresí? Lékaři a všechny webové stránky, které jsem četl, říkají, že deprese je nemoc a má biologické faktory. Depresi je třeba léčit jako každou jinou nemoc. Ty máš taky štěstí, buď vděčný – přestaň mít zatracenou rýmu a kýchat bacily do vzduchu, který dýchám!“
Cítím se: Cítím se nepochopená jako rozmazlená, nevděčná holčička, i když jí nejsem. Frustrovaná z toho, že jsem nepochopená, plačtivá, naříkající, smutná. Stáhnout se do svého úkrytu – znovu.
6. „Běž něco dělat a budeš se cítit lépe.“
Myslím si: Běž dělat co? Nemůžu se obtěžovat. Jsem unavený. Nemám zájem. Nemám žádnou energii. Chci jen spát. Tím, že něco udělám, se nebudu cítit lépe. Nech mě být.
Cítím se: Jsem unavený a letargický a nemám energii přemýšlet o tom, co mám dělat. Obtěžovaná, protože mi pořád říkáš, abych něco dělala.
(Pozn. Co fungovalo, bylo, že místo toho, aby mi říkal, abych něco dělala, mě manžel prostě donutil obléknout se, nasoukal mě do bot a vytáhl mě z domu na procházku, cestou mluvil o náhodných věcech a ani jednou se nezmínil o tom, jak se mi daří, ani se nezeptal, jestli se cítím lépe.)
7. „Co je to s tebou?“
Přemýšlím: Kéž bych to věděl. Kéž bych to věděl. Ach, jak bych si přál, abych to věděl. Můžeš mi to říct? Může mi to někdo říct? Nechci být takový. Proč jsem takový?“
Cítím: Cítím se naprosto beznadějně, protože nevím, proč jsem se takovým stal, a nepodařilo se mi zjistit příčiny mé deprese. Velmi se podceňuji a zlobím se na sebe. Nedokážu se s tím vyrovnat. Mohl bych rovnou zemřít.
8. „Měl bys to udělat…“ nebo „Neměl bys to dělat (například se zabít)…“
Myslím si: Proč? Tohle je můj život, můžu ho ukončit, když budu chtít. Proč bych měl jíst? Nemám hlad.
Cítím to: Povýšený tvým povýšeným tónem (i kdybys žádný neměl). Odmítnutý kvůli tomu, že nedělám to, co bych podle tebe měl. Další rána do mého už tak klesajícího sebevědomí – právě se ti podařilo vyvolat ve mně pocit ještě většího zoufalství a deprese.
9. Jak se cítím? „Podívej se, jak jiní trpí ještě hůř a nemají co jíst, buď vděčný za to, co máš.“
Myslím si: Vždyť jsi mi říkal, abych se nesrovnával s ostatními, když jsem ti řekl, že závidím ostatním, kteří dosáhli víc než já. Tak jak je to dvojí tvář, že jen proto, že jiní mají méně štěstí, se s nimi mohu srovnávat? Vím, že se mi snažíš říct, že bych měl počítat svá požehnání – počítám, věř mi, že počítám. Ale jak to vyřeší mou depresi? Stále mám pocit, že život nestojí za to žít, přestože jsem vděčná za to, co mám. Jsem příliš unavená na to, abych pokračovala a snažila se.
Cítím se: Nechápu, proč někdy říkáte, abych nesrovnával, a jindy mi říkáte, abych to dělal. Nechápu, jak mi to, že jsem vděčný, pomáhá cítit se lépe, protože to, co mám teď, pro mě nemá žádný význam a žádnou hodnotu. CHCI PROSTĚ UMŘÍT. Možná kdybych umřela, bylo by víc jídla pro ty, kteří žádné nemají. Přistoupím ke skoku z okna z třicátého patra.
10. Jak to myslíš? „Všechno je to ve tvé hlavě…“
Myslím si: NENÍ! Ale já to vím. Jak mám změnit hlavu? Není to moje vina. Já jsem to nechtěla. Nemůžu to ovlivnit. Snažím se, ale nejde to!“
Cítím: Zlobím se na sebe, že nedokážu ovládat svou hlavu a myšlení. Neschopná ve všem, o co se snažím, a co hůř, že jsem tě zklamala. Sama, že mi nikdo nerozumí. Odcizit se sám sobě. Odsouzen k neúspěchu; mohl bych rovnou zemřít…
Možná považuješ naše reakce a emoce na to, co říkáš, za krajně nepřiměřené. Nebudu se o tom přít. Nicméně mějte na paměti, že člověk postižený depresí má opravdu spoustu „iracionálních“ myšlenek podle standardu normy. Přesto je to naše realita a my jí zcela věříme, ať už je iracionální, nebo ne. Takže se nesnažte diskutovat nebo nás přesvědčovat o opaku. Jen nás ještě více posunete na naši bezútěšnou dráhu.
Moje tvrzení je, že špatně řečená věc může nevědomky posunout depresivního přítele na okraj. Nechci být fatalista, ale 60 % sebevražd na světě je spojeno s depresí – běžte se zeptat Světové zdravotnické organizace, pokud mi nevěříte.
Prosím, dejte nám pokoj. Kdybychom měli všichni na výběr, myslím, že nikdo z nás by nechtěl setrvávat ve stavu deprese.
Pokud nevíte, co říct, neříkejte nic. Jen si s námi sedněte, nechte nás plakat, kopat do bot nebo cokoli jiného. To je možná vše, co zatím potřebujeme. Poučování nechte na odborníkovi, například psychologovi, který to umí šikovně udělat.
Původně publikováno na nochnoch.com dne 20. února 2012.
.