Travis je můj první nový přispěvatel na blog, který bude psát několikrát týdně. Smyslem přidávání hostujících přispěvatelů je obohatit blog o různé úhly pohledu. Travis má jedinečný přístup k cestování, vzhledem k tomu, že cestuje téměř výhradně se svou ženou a malými dětmi, což je v ostrém kontrastu s mými cestami, které obvykle podnikám sám.

Včera o půlnoci středoevropského času jsme se rozloučili se starým přítelem ve světě věrnostních programů.

Stejně jako předtím WorldPerks a OnePass, i Dividend Miles jsou nyní jednou z obětí éry konsolidace leteckých společností.

Dividendové míle budou mít v srdcích mnoha z nás vždy zvláštní místo.

Ale místo truchlení nad ztrátou přítele raději oslavme život skvělého programu tím, že si připomeneme všechnu zábavu, kterou jsme spolu zažili. Zdaleka jsem nebyl odborníkem na Dividend Miles, ale přesto jsem si program užíval a vy určitě také.

Tady je několik mých oblíbených vzpomínek na Dividend Miles. Vyzývám vás, abyste do komentářů přidali své vlastní.

Každoroční promo akce Grand Slam

Tato akce patřila trvale k mým nejoblíbenějším v roce. Byl to takový lov na mrchožrouty, kdy bylo třeba nasbírat různé „hity“ z různých kategorií. Například jste se mohli ubytovat v různých hotelích různých značek, nakoupit produkty u konkrétních obchodníků a dokonce převést body partnerům. (Ano, nabádali vás, abyste body posílali mimo program!)

V důsledku to byl jeden velký optimalizační problém s cílem získat maximální počet bodů při co nejnižších nákladech. Pokud se vám podařilo nasbírat správné zásahy – a zajistit jejich správné odeslání – mohli jste získat kolem 100 000 mil za pouhých několik set dolarů. Získávání bodů za méně než 1 cent za kus bylo běžné a dávalo vám možnost vyzkoušet obchodníky, které byste jinak nevyzkoušeli.

Track-It-Back

To musel být jeden z nejhorších marketingových nápadů, jaké jsem kdy viděl. Celková myšlenka společnosti byla docela slušná – prodávali vám nálepku, kterou jste si pak nalepili na své osobní věci tak, aby vás v případě jejich ztráty mohl někdo kontaktovat. Nálezce by za to také dostal nějakou odměnu. Vzhledem k tomu, že ke stejnému účelu by pravděpodobně mohla sloužit i obyčejná samolepka se zpáteční adresou, musela společnost pořádat masivní propagační akce, aby získala zákazníky. V jednu chvíli bylo možné získat 140 amerických mil za jeden dolar utracený za tyto nálepky.

Jinými slovy, mohli jste si koupit míle US Airways po 0,7 centu za kus. A získat nálepky zdarma. Což je shodou okolností přesně tolik, kolik stály. Společnost brzy zanikla, ale pokud vím, každý své míle dostal.

No Rules Awards

OK, technicky vzato měly Dividend Miles pravidla pro udělování cen týkající se mezipřistání, open-jaws, routingu a podobně. Tabulka odměn byla také založena na regionech. Bylo však do jisté míry na agentovi, aby určil, ve kterém regionu se nachází vaše cílová destinace. Nebo ještě lépe, pokud to nevěděli, občas se vás, volajícího, zeptali, kde to je. Možná jsem v sedmé třídě vyhrál zeměpisnou soutěž, ale ve stáří jsem už docela zapomnětlivý. Kdo vlastně ví, kde začíná severní a kde jižní Asie?“

Můj nejlepší odkup letenek US Airways byl před pár lety na tátovy „kulaté“ narozeniny. Máma se rozhodla, že ho chce vzít do Skotska, a požádala mě, abych jim zařídil cestu. Zpáteční cesta z USA do Evropy měla stát 100 000 US mil v business režimu, což opravdu není špatná nabídka. Ale samozřejmě, kdybych to zařídil já, Ben by se mě zřekl a já bych dnes určitě nepsal pro OMaaT!“

Místo toho jsem mámě navrhl, aby skutečně letěli do Asie s mezipřistáním v Evropě za 90 000 mil. Tak by si užili více zábavy a zároveň by ušetřili 10 000 mil. Myslím, že to úplně nepochopila – a kdo by se jí divil -, ale řekla „jdi do toho“. Nedávno jsme s manželkou byli na Bali a moc se nám tam líbilo, tak jsem si řekl, že by to pro ně byla také dobrá destinace. Bylo Bali v severní nebo jižní Asii? Sakra. Opravdu jsem si nemohl vzpomenout.

Pokračoval jsem v rezervaci letenky xxx-IAD-FRA-EDI-(mezipřistání)-BRU-BKK-DPS-(cílová destinace)-SIN-ICN-(noc)-ORD-xxx kombinací společností United, Lufthansa, Thai, Singapore a Asiana. Vše za 90 000 mil v business třídě. Táta si užil let kolem světa.

Propagace sdílených mil

Jednou nebo dvakrát ročně pořádala US Airways propagační akci sdílených mil, při které jste mohli převést míle na přítele nebo člena rodiny s nějakým bonusem. Někdy bonus dosahoval 100 %, což znamenalo, že pokud jste na svého přítele převedli 10 000 mil, obdržel 20 000 mil. Byly s tím spojeny určité poplatky, ale čistý efekt byl takový, že jste si nakonec mohli koupit míle kolem 1,1 centu za kus.

Klíčové bylo, že jste byli omezeni počtem „akcií“ a počtem mil v každé transakci sdílení. Běžně jste mohli převést pouze 50 000 mil na účet, ačkoli jste jich mohli převést tolik, kolik jste chtěli. Pokud jste měli velkou rodinu, mohli jste si nastavit kruhové sdílení, kdy jedna osoba převáděla na druhou, ta pak na další dvě a tak dále. Jeden z těchto lidí pak mohl dokonce přestoupit zpět na toho prvního.

To mi vždycky připomínalo hraní Layer Cake na Apple II, když jsem byl malý. Cílem té hry bylo přesunout dort s několika vrstvami z jednoho talíře na druhý, jednu vrstvu po druhé. Museli jste přemýšlet, které kousky přesunout jako první a kam, abyste na konci skončili s dortem na správném místě a ve správném pořadí. (Prosím, řekněte mi, že si tuhle hru někdo pamatuje! Pošlete mi snímek obrazovky, pokud můžete.) No, promo akce na sdílení mil fungovala podobně – museli jste mít všechno dopředu zmapované tak, aby na konci skončili ti správní lidé se správnými mílemi.

Kreditní karta

50 000 mil za 89 dolarů. A doprovodný certifikát, který má skutečně nějakou hodnotu.

Jaké jsou vaše oblíbené vzpomínky na US Airways Dividend Miles? Jaký byl nejkreativnější bonusový routing porušující pravidla, který jste si kdy rezervovali?