5.3 Ekonomický přehled životního cyklu jaderné elektrárny (JE)

Jaderné elektrárny jsou navrženy a provozovány tak, aby bezpečně a spolehlivě vyráběly elektrickou energii se ziskem. Jsou zvláště vhodné k tomu, aby zajišťovaly stálé základní zatížení sítě. To je zvláště důležité, pokud jaderná energie tvoří pouze část (např. do cca 20-30 %) celkového mixu výroby energie v dané zemi a jsou k dispozici alternativní zdroje energie, které lze snadno přizpůsobit tak, aby sledovaly špičky a poklesy poptávky. V některých zemích, kde se většina elektrické energie (např. asi 75 %) vyrábí v jaderných elektrárnách, jako např. ve Francii, se výkony jaderných elektráren musí přizpůsobovat poptávce, protože je zde menší prostor pro flexibilitu. Pro srovnání, Velká Británie (s přibližně 19 % elektřiny vyráběné v jaderných elektrárnách) nikdy nenavrhla, neudělila licenci ani neprovozovala první a druhou generaci jaderných elektráren tak, aby mohly pracovat podle měnící se poptávky po elektřině, a jejich úloha tak nadále spočívá v dodávání základního zatížení do sítě .

Čím déle je jaderná elektrárna v provozu na plný povolený jmenovitý výkon, bez nucených odstávek nebo provozních omezení souvisejících s bezpečností, tím více peněz vytváří. Jaderné elektrárny jsou drahé na výstavbu, ale relativně levné na provoz; k amortizaci se obvykle přiblíží až v posledních letech své původní projektové životnosti. Proto dává dobrý obchodní smysl nejprve dosáhnout projektové životnosti JE a při respektování schopnosti dotyčné JE plnit licenční podmínky (bezpečnostní aspekty) a pokračovat v provozu. Projektovou životnost“ JE lze považovat za relativní pojem, neboť obecně vychází z obvykle velmi konzervativních inženýrských hodnocení SSC a z toho, jak lze co nejdéle udržet jejich dostatečné bezpečnostní rezervy. Kromě toho je v JE jen několik položek, které skutečně rozhodují o životnosti, a to velké pasivní SSC, které je prakticky, technicky nebo ekonomicky nemožné nahradit. Na tyto SSC je přirozeně kladen značný důraz v programech OP, AM, ASP a PLiM, jejichž cílem je zabránit degradaci vlivem stárnutí nebo ji zmírnit (a udržet dostatečné bezpečnostní rezervy), protože čím déle budou udržovány v provozuschopném stavu, tím delší bude skutečná provozní životnost JE. To vede k lepší možnosti ochrany celkové investice do elektrárny. Kromě toho SSC, které lze běžně vyměnit, rovněž těží ze standardních OP, monitorování nebo údržby, protože mohou být udržovány v provozu déle, než je jejich nominální projektová životnost, pokud je znám jejich skutečný stav. Náklady na výměnu pak lze odložit na pozdější dobu nebo se jim dokonce zcela vyhnout. Bezpečnost však musí mít přednost před ekonomickými hledisky; jakékoli události související s bezpečností se mohou stát potenciálně nákladnějšími než krátkodobé úspory dosažené odložením oprav nebo výměn SSC. Úsilí o minimalizaci AD má své náklady, ale minimalizace přispěvatelů, kteří způsobují předčasnou nebo zbytečnou výměnu SSC, představuje náklady, kterým se lze vyhnout.

Celkové náklady na výstavbu a provoz JE závisí na mnoha komplexních faktorech. Kvalifikace vlivu na životní prostředí, umístění lokality, přístupové cesty, výstavba elektrického vedení, nákup pozemků, výstavba, uvedení do provozu, provoz, zpracování radioaktivního odpadu, likvidace radioaktivního odpadu a nakonec vyřazení z provozu jsou jen některé z nich. Mezi další nákladové faktory, kromě zajištění dostatečného počtu kvalifikovaného personálu pro všechny aspekty provozu, patří palivo, licenční poplatky, dodatečné výdaje spojené s opravami a výměnami SSC a vlastní provozní náklady elektrárny (např. náklady na OP, ASP, programy AM a PLiM). Neobvyklé nebo nepředvídané náklady mohou vzniknout kdykoli během provozu, např. výměna parogenerátorů (SG) a krytů aktivní zóny, a dokonce i žíhání tlakové nádoby reaktoru (RPV). Nejenže se jedná o nákladné položky samy o sobě, ale jejich výměna povede také k prodloužení odstávek, a tedy k nízké dostupnosti elektrárny a následně ke ztrátě prodeje elektřiny. Například výměna SG způsobená problémy s integritou trubek ze slitiny 600 se stala u mnoha starších tlakovodních reaktorů (PWR) nutností. Jedná se o závažný úkol, který v závislosti na konstrukci příslušné JE stojí přibližně 150 milionů USD. Tyto velké investiční náklady se pravděpodobně vrátí pouze v případě, že dotčená JE bude nadále v provozu a vstoupí do fáze LTO. Opětovné povolení/obnovení licence (LR) (např. praxe v USA) nebo pokračování provozu s pravidelným přezkoumáním bezpečnosti (PSR) každých 10 let (např. evropská praxe) znamená, že každá taková investice může být amortizována po delší dobu (např. 20 let). Typické náklady na postup LR ve Spojených státech jsou přibližně 10-20 milionů USD. Současná čistá hodnota LR, pokud budou všechny provozované JE ve Spojených státech v provozu 60 let, je přibližně 25 miliard USD . Postup LR ve Spojených státech trvá až 5 let, ale s průběžným zaváděním osvědčených postupů a zkušeností se postup LR zefektivňuje. Uznává se, že LR je relativně nákladově efektivní způsob, jak udržet dodávky bezpečné a čisté energie, a do dubna 2009 americký regulační orgán (US-NRC) již přelicencoval 52 JE (přibližně polovinu americké flotily) a nakonec by LR mohlo využít až 85 (ze 104) JE.

.