Když Wong Siew Te poprvé spatřil medvěda, zježily se mu vlasy na hlavě a zachvěl se. Nebyl to nabíhající grizzly ani matka černého medvěda s mládětem. Prasnice kráčela vzpřímeně a mládě si tiskla k hrudi na předních nohách. Vypadala jako lidská matka, která drží své mládě.

Bylo to strašidelné, říká Wong, a úžasné.

Po více než 20 letech studia medvědů slunečních, z nichž poslední tucet vedl Centrum pro ochranu medvědů slunečních na Borneu v malajském Sabahu, ho tato osamělá tropická zvířata stále překvapují.

Na rozdíl od medvěda grizzlyho v Severní Americe, který se běžně objevuje v přírodopisných dokumentech a je poměrně snadno k vidění v místech, jako je Yellowstonský národní park, málokdo ví, že medvědi sluneční existují, a ještě méně lidí se zajímá o jejich osud.

Jsou nejméně prozkoumanými medvědy na planetě a jsou také hojně pytlačeni pro své tlapy (v některých zemích považované za lahůdku), žlučníky (údajně mají léčivé účinky), špičáky a drápy (o nichž místní věří, že mají nadpřirozené schopnosti) a maso. Trpí také odlesňováním svého životního prostředí.

S postupujícím výzkumem však vědci objevují stále více podobností mezi gorilami a lidmi, včetně jejich schopnosti vzájemně napodobovat mimiku.

Díky kombinaci intenzivního studia, přísnějších trestů pro pytláky a překupníky a rehabilitačních center odborníci na divokou přírodu doufají, že se jim podaří zastavit cestu medvědů slunečních k vyhynutí.

Malý medvěd pralesní

Nezkušené oko by si medvěda slunečního pravděpodobně ani na první pohled nespletlo s medvědem černým nebo hnědým. Mají drobné uši a kulatější hlavu. Jejich srst je ulízaná a krátká. A jsou malí.

Medvědi sluneční jsou nejmenší medvědi na světě, váží 75 až 80 kilogramů. Velký samec medvěda slunečního z Bornea může mít až 100 kilogramů. Naproti tomu samec medvěda grizzlyho může klidně vážit až 600 kilogramů (a ti, kteří se živí lososy na Aljašce, mohou vážit podstatně víc).

Medvědi sluneční žijí v tropických lesích jihovýchodní Asie, nechodí na zimní spánek a většinu času tráví šplháním, jídlem a spaním na stromech, někdy šplhají po kmenech mohutných listnatých stromů ve výšce 130 až 160 metrů.

Proto se vyvinuli tak, že jsou menší než jejich severoameričtí bratranci. Strava složená z plodů, semen a brouků uživí jen tolik kilogramů. Proto také hrají zásadní roli v biologické rozmanitosti pralesa.

Jí ovoce a pak svým trávicím ústrojím roznášejí semena ze stromů do vzdálených částí lesa. Vyhrabávají hmyz a kořeny pomáhají obracet půdu pro další rostliny.

A když vyhrabávají kmeny stromů, aby se nakrmili medem včel bez žihadel, zanechávají po sobě dutiny ideální pro roháče a létající veverky.

Mají drápy vhodné ke šplhání a jazyky dlouhé téměř 17 centimetrů, které používají k sahání do děr pro med a termity. Wong dokonce viděl, jak používají nástroje a na skalách rozbíjejí kokosové ořechy, aby si pochutnali na dužině uvnitř.

„To vše je pro mě ohromující,“ říká Wong.

Výraz obličeje

Při vší své šikovnosti při šplhání po stromech a používání nástrojů je medvěd sluneční samotářský tvor. Samice zůstávají s mláďaty tři až čtyři roky a samci se potulují po lesích sami. Když se setkají, často spolu bojují a jsou ochotni zabíjet, aby ochránili svůj malý díl lesních zdrojů, říká Wong.

O to zvláštnější je nedávný výzkum Centra pro ochranu medvědů slunečních na Borneu.

Medvědi sluneční, alespoň ti v zajetí, si hrají a vzájemně napodobují výrazy obličeje způsobem, který byl jen zřídka zdokumentován mimo psy a primáty.

„Byl jsem překvapen, protože hlavní představa říkala, že to tam nebude,“ říká britský výzkumník Derry Taylor. „Ale byl jsem také skeptický k tomu, že složité sociální chování najdete jen u složitých druhů.“

Překvapen byl i Wong, který má ve svém centru najednou až 43 medvědů.

Práce byla součástí projektu, který vedli Taylor a Marina Davila Rossová, rovněž z Portsmouthské univerzity.

Začali tím, že natočili hodiny záznamů, na kterých si medvědi hrají a komunikují mezi sebou. Vědci pak videa procházeli a zaznamenávali, kdy který medvěd udělal výraz tváře, a tyto případy křížově porovnávali s odpovídajícími výrazy.

Data ukázala, že když si chtěli hrát, například štípnout druhého do zátylku a pak zápasit, medvědi se na chvíli zastavili, postavili se k sobě čelem a vyměnili si výrazy. Tyto výrazy někdy zahrnovaly pokles dolní poloviny čelisti a nakrčení nosu.

„Připomínalo mi to potápěče, který se vynořuje na vzduch,“ říká Taylor.

Důvod sdílení výrazů ponecháváme na kvalifikovaných dohadech, ale výsledky byly záhadné, protože porozumění náznakům tváře se zdá být vlastností u společenštějších, sociálních zvířat. Pokud medvědi sluneční žijí samotářsky, proč se vyvinuli tak, aby pochopili, když si jejich kamarádi chtějí hrát?“

Napodobování výrazů tváře bylo kdysi považováno výhradně za lidskou vlastnost, ale to jen proto, že jsme se nedívali. Pak si toho vědci všimli u opic (našich nejbližších příbuzných) a psů (kteří žijí s námi). Taylor se ptá, kolik dalších druhů má stejné schopnosti, které prostě nebyly zdokumentovány.

Protecting What Remains

Jak vědci zjišťují o medvědech slunečních více informací, závodí tito tvorové s osudem, který se vědcům, jako je Shyamala Ratnayeke, docentka na Sunway University v Malajsii, zdá téměř jistý.

Medvědi jsou již ve volné přírodě z Vietnamu a Laosu z velké části vyhubeni – jsou zabíjeni pro maso, tlapy a žlučníky – a zanechávají po sobě to, co Wong nazývá „prázdné lesy“.

Medvědi jsou na seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody jako zranitelní a jejich zabíjení je nezákonné. Stejně jako u mnoha jiných druhů to však nezabrání pytláctví.

„Lesy je třeba hlídat uniformovaným a ozbrojeným personálem, aby se zabránilo vstupu pytláků,“ říká Wong.

Třebaže Ratnayeke připouští: „Pytláci se do lesů nedostanou: „

Chemisté objevili syntetickou alternativu léčivých vlastností medvědí žluči, ale někteří lidé stále hledají tu pravou, říká Ratnayeke.

Nedávné studie ukazují, že medvědi sluneční budou žít v místech, jako jsou kultivované akáciové plantáže, a za potravou se zatoulají na plantáže palmy olejné. A další výzkumy pomáhají vědcům porozumět medvědům, jejich areálu a specifickým potřebám.

Pomáhají také místa, jako je Centrum pro ochranu medvědů slunečních na Borneu. Wong po celý rok pořádá exkurze s cílem vzdělávat děti i dospělé a sbírá osiřelá medvíďata a vychovává je tak, aby přežila sama. Rehabilituje také medvědy sluneční nalezené v zajetí nebo chované jako domácí mazlíčky. Sedm medvědů již vypustil zpět do volné přírody.

Populace v některých částech Malajsie zůstávají relativně stabilní, pokud Wong a další mohou usuzovat, chybí však konkrétní údaje.

Poznání medvědů – a pochopení jejich lidských vlastností – může také pomoci lidem pocítit empatii k těmto zvířatům a podnítit touhu stát se ochránci nejmenších medvědů na světě.

.