18. září zemřela soudkyně Nejvyššího soudu Spojených států Ruth Bader Ginsburgová, čímž se na veřejnost dostal vyhrocený boj o ovládnutí Nejvyššího soudu.

Prezident Trump a vůdce senátní většiny Mitch McConnell již slíbili, že za 87letou soudkyni a ikonu ženských práv navrhnou a potvrdí náhradu.

To je v rozporu s odůvodněním, které Senát ovládaný republikány použil, když se odmítl zabývat nominací Merricka Garlanda, kandidáta prezidenta Baracka Obamy na soudce po smrti Antonina Scalii v únoru 2016.

Garland, umírněný soudce obvodního odvolacího soudu ve Washingtonu, byl nominován v březnu 2016, ale McConnell to odmítl s odůvodněním, že se jedná o volební rok.

„Americký lid se chystá rozhodnout o tom, kdo bude prezidentem,“ řekl McConnell v březnu 2016. „A to je osoba, ať už to bude kdokoli, která by měla toto jmenování provést.“

Do prezidentských voleb v roce 2020 zbývalo v den úmrtí Bader Ginsburgové pouhých 46 dní, ale McConnell od takových úvah tentokrát zřejmě upustil. Trump 19. září na Twitteru napsal, že „neprodleně“ nominuje náhradu.

Od 90. let 20. století se Nejvyšší soud v mnoha důležitých případech, včetně rozhodnutí o volebních právech, pozitivní diskriminaci, sňatcích homosexuálů, zákonu o dostupné zdravotní péči, gerrymanderingu a právech na zbraně, stále častěji dělí na 5-4 podle ideologického klíče.

Možnost nahradit spolehlivý liberální hlas na soudu konzervativním soudcem by na dlouhá léta upevnila příklon 6-3 k pravici. Ze strany demokratů by se jistě zvedl zuřivý odpor.

Ať už politika dopadne jakkoli, existuje proces jmenování a potvrzování členů Nejvyššího soudu. Zde jsou čtyři kroky:

Krok 1: Prezidentský výběr

V první řadě je třeba vědět, že Ústava Spojených států svěřuje nominační pravomoc prezidentovi.

Článek II, oddíl 2 stanoví, že prezident „jmenuje a po poradě a se souhlasem Senátu jmenuje … soudce Nejvyššího soudu“.

Podle zákona může prezident Trump, dokud je v Bílém domě, jmenovat na místo soudkyně Ginsburgové kohokoli chce. Jmenování je ve skutečnosti třístupňový proces: nominace (prezidentem), potvrzení (Senátem) a jmenování (opět prezidentem).

Někde mezi nominací a potvrzením se mohou věci zkomplikovat. Změny provedené v Senátu – zejména změna pravidel v roce 2017, která umožňuje potvrdit soudce Nejvyššího soudu 51 hlasy namísto 60 – však pravděpodobně tuto cestu značně usnadní.

Krok 2: Senátní soudní výbor

Jakmile prezident učiní výběr, je nominace postoupena Senátu Spojených států.

Od počátku 19. století to znamená, že nominaci nejprve posoudí užší skupina v rámci Senátu – Senátní soudní výbor. Jedinou výjimkou byl rok 2016, kdy justiční výbor odmítl projednat nominaci soudce Garlanda prezidentem Obamou.

Judiciální výbor má v současnosti 22 členů – 12 republikánů a 10 demokratů – a má vlastní třístupňový proces.

Nejprve provádí šetření minulosti kandidáta. Tento proces může trvat 30 až 45 dní, ale je snadné si představit, že proběhne mnohem rychleji.

Druhé, výbor pořádá veřejné slyšení, při němž je kandidát vyslýchán a může vypovídat o všem, od své soudcovské filozofie až po svůj postoj k potratům. Voličům se tak může naskytnout příležitost vidět demokratickou kandidátku na viceprezidentku Kamalu Harrisovou, která je rovněž členkou soudního výboru, jak při výslechu kandidátky předvádí své prokurátorské schopnosti.

Nakonec výbor podá zprávu o svém doporučení celému Senátu, a to buď jako kladné, záporné, nebo bez doporučení.

Deset demokratických členů výboru již zaslalo předsedovi, republikánskému senátorovi Lindsey Grahamovi, dopis, v němž ho vyzývají, aby „jednoznačně a veřejně prohlásil, že se nebudete zabývat žádným kandidátem na místo soudkyně Ginsburgové, dokud nebude příští prezident inaugurován“.

To se však vzhledem ke Grahamovým novým prohlášením, v nichž ustupuje od svých tvrzení z roku 2018, že by nechtěl, aby se o jmenování do Nejvyššího soudu hlasovalo v roce prezidentských voleb, zdá velmi nepravděpodobné.

„Chci, abyste použili má slova proti mně,“ řekl tehdy Graham, „volné místo se objeví v posledním roce prvního funkčního období, můžete říci, že Lindsey Graham řekl, nechme příštího prezidenta, ať už to bude kdokoli, aby tuto nominaci provedl“.

Po skončení veřejných slyšení, pokud chtějí demokraté získat čas, mohou hlasování ve výboru o týden odložit. Poté však přichází na řadu hlavní patro Senátu.

Přejděme tedy k další fázi, ano?“

Krok 3: Plénum Senátu

V Senátu Spojených států je 100 senátorů – dva za každý stát. V současné době mají v Senátu většinu republikáni: 53 republikánů, 45 demokratů a dva nezávislí, kteří se sdružují s demokraty.

Ačkoli se Senát v minulosti řídil pravidly tak tajemnými a nesrozumitelnými, že je jinak rozumní autoři volně označují za „šílená“, nyní je lze změnit prostou většinou hlasů, což většinové straně značně zjednodušuje situaci.

Pokud je návrh na projednání nominace podán během zvláštního „výkonného“ zasedání Senátu, pak je samotný návrh projednatelný a může být zablokován filibustrem – onou filmovou zdržovací taktikou, při níž senátor recituje Shakespeara, Dr. Seusse nebo recepty na smažené ústřice, dokud to všichni nevzdají a neodejdou domů.

Ukončení rozpravy o návrhu, aby Senát mohl přejít k hlasování, však již nevyžaduje nadpoloviční většinu 60 hlasů, stačí pouhá většina 51 senátorů. Takže filibusting bude pravděpodobně asi tak účinný jako kladivo na papír.

Poté mohou demokraté trvat na minimálně 30hodinové debatě a pak jim dojdou možnosti, jak hlasování o potvrzení zdržet nebo zastavit.

Krok 4: Hlasování

K potvrzení je třeba prosté většiny přítomných a hlasujících senátorů. Pokud je kandidát potvrzen, předá tajemník Senátu výsledek hlasování o potvrzení prezidentovi.

Prezident poté podepíše pověření ke jmenování dané osoby do Nejvyššího soudu.

Načasování

Skutečnou otázkou je, zda se to všechno podaří stihnout ještě před volbami 3. listopadu, nebo zda se to přesune na prázdninové zasedání Kongresu po volbách.

V každém případě to bude poprvé. Senát ještě nikdy neobsadil volné místo u Nejvyššího soudu tak blízko prezidentských voleb. Nejblíže tomu v minulosti bylo, když předseda Nejvyššího soudu Charles Evans Hughes odstoupil z funkce, aby mohl kandidovat na prezidenta. A to bylo 150 dní před volbami.

Tento článek obsahuje materiál z článku původně zveřejněného 14. února 2016.

Tento článek byl aktualizován tak, aby opravil, že volné místo Charlese Evanse Hughese bylo až dosud obsazeno nejblíže prezidentským volbám.