Těsně po východu slunce 7. července 2008 dovedl Hans Reiser policii a státní zástupce k mělkému hrobu Niny. Reiser měl být odsouzen za uškrcení své odcizené manželky, když souhlasil, že se přizná k vraždě druhého stupně a prozradí, kam odhodil Ninino tělo. Výměnou za to se vyhne trestu smrti. Reiser byl středně bohatý internetový podnikatel, který v 15 letech začal studovat vysokou školu. Proč nebyl dost chytrý na to, aby se se svou ženou prostě rozvedl?“

S Reiserovým případem jsem se seznámil, protože ze své cely v San Quentinu vlastnoručně sepsal čtyřstránkové odvolání, v němž žádal o nový proces. Můj výzkum uváděl jako jedno z odůvodnění, proč by jeho odsouzení mělo být zrušeno. V experimentech prováděných v posledních deseti letech jsem prokázal, že prastará molekula v lidském mozku, oxytocin, nám umožňuje cítit empatii k druhým a vede nás k morálnímu chování. Oxytocin nazývám „morální molekulou“.

Ale v tom je ten háček: Reiser nepožádal o odvolání, protože se domníval, že má nedostatek oxytocinu a není za své činy zodpovědný. Tvrdil, že jeho právník postrádal oxytocin a měl nedostatek empatie, a proto ho u soudu náležitě nezastupoval. Reiserův naprostý nedostatek nadhledu je zarážející. A diagnostikuje jeho patologii.

Jak se tedy lidské bytosti dostanou od dobra ke zlu? Mé experimenty ukázaly, že 95 procent z tisíců lidí, které jsem studoval, uvolňuje oxytocin, když dostanou pozitivní sociální signál. Mezi látky uvolňující oxytocin patří to, že vám někdo svěří své peníze, že se vás někdo dotýká, a dokonce i sledování emotivního filmu. Pět procent z těch, které jsem testoval, po těchto podnětech oxytocin neuvolňuje. Tito jedinci mají mnoho rysů psychopatů: Jsou okouzlující, klamaví, a dokonce i sebeklamní. A když mají peníze, o které se mohou podělit s ostatními, bezostyšně si je všechny nechávají pro sebe. Jistě si vzpomínáte, že chamtivost je jedním ze sedmi smrtelných hříchů.

Znalost chemie morálky nám dává bystrý vhled do toho, proč je většina z nás většinu času dobrá a proč jsou někteří lidé jako Hans Reiser zlí. Začněme zlem. Hlodavci, kterým geneticky chybí receptory pro oxytocin, se chovají jako psychopati – dělají si, co chtějí, bez ohledu na bezpečí a blaho ostatních. Jsou to samotáři v permanentním režimu přežití. Takové chování se objevuje i u mnoha obětí zneužívání v dětství; oxytocinový okruh v mozku potřebuje ke správnému vývoji péči. Oběti zneužívání, které jsem studoval, jsou také v režimu přežití a mají narušené sociální chování.

A pak je tu drobné zlo. Vysoký stres potlačuje uvolňování oxytocinu a dělá z nás dočasné psychopaty. Víme, že ve stresu nejsme sami sebou. Stres zužuje zaměření na sebe sama a my přestáváme být sociálně kompetentní. Činy, které nazýváme „ctnostné“ nebo „morální“, jsou ty, které staví potřeby druhého na stejnou úroveň nebo nad potřeby vlastní: poctivost, důvěryhodnost, soucit, spravedlnost. Oxytocin to dělá tak, že nenápadně mění rovnováhu mezi „já a druhý“ směrem k péči o blaho druhého. Mé experimenty to prokázaly jak měřením uvolňování oxytocinu v krvi po projevu laskavosti, tak manipulací s hladinou oxytocinu v lidském mozku, aby se ukázalo, že oxytocin přímo způsobuje ctnostné chování. Ano, existuje morální molekula.

V poslední době jsem se však obával, že pečlivě kontrolované laboratorní experimenty, které jsem prováděl, nemusí platit pro každodenní zkušenosti lidí, a tak jsem se vydal se svou laboratoří na cesty. Studovali jsme mnoho způsobů, jak se lidé propojují a ochotně spolupracují. Experimenty s pochodujícími vojáky, ragbyovým týmem rozcvičujícím se před zápasem a lidmi modlícími se v kostele ukázaly, že tyto činnosti způsobují v mozku uvolňování oxytocinu. Prudký nárůst oxytocinu vyvolává pocit blízkosti a ochoty pomáhat druhým.

Moje experimenty v terénu mě zavedly i do nejvzdálenějších koutů Země. Nedávno jsem odcestoval na vysočinu Papuy-Nové Guineje, abych studoval izolované samozásobitelské zemědělce v deštném pralese. Lidé z vysočiny žijí podobně jako naši předkové před tisíciletími. Odebíral jsem krev před rituálním tancem a po něm a zjistil jsem, že u většiny testovaných mužů způsobil uvolnění oxytocinu. Zdá se, že molekula morálky je lidskou univerzálií.

Zjistil jsem, že lidská touha spojit se nejen s přáteli a rodinou, ale i s úplně cizími lidmi je to, co nás činí morálními. Je to naše společenská povaha, naše potřeba být s ostatními, co nás většinou činí dobrými. Oxytocin nám dává pocítit to, co cítí ostatní, a to nás nejen motivuje k tomu, abychom nedělali věci, které druhým ubližují, ale ve skutečnosti nám působí potěšení, když druhým přinášíme radost. Záludná evoluce! Gregoriózní sociální tvorové, jako jsme my, potřebují mít vnitřního morálního guvernéra, který udržuje naše místo v sociální skupině. Být ostrakizován ze své skupiny je pro lidi stejně nepřizpůsobivé jako pro vlky. Morální chování – zhruba to, že jsme milí na ostatní, kteří jsou milí na nás – nás udržuje v teple a pod ochranou naší smečky.