„Všichni jsme vydáni na milost a nemilost hlavnímu narcistovi,“ píše Jennifer Seniorová z New York Times. Není pochyb o tom, že drama, ego a touha po moci zamořily politickou kulturu Spojených států. Narcismus je zakotven ve výjimečnosti hesla „America First“ a okázalosti demagoga v jeho čele. Dokonce i Trumpovi příznivci uznávají jeho vychloubačnost, ačkoli mnozí považují jeho absurdní sebeprosazování spíše za výhodu než za nevýhodu.

Vzhledem k jeho hmatatelnosti na národní scéně se narcismus stal známým fenoménem. Cítíme, jak na nás doléhá z prezidentské kazatelny a jak je nám prodáván prostřednictvím reklam celebrit na sociálních sítích. Termín kdysi vymezený pro oblast klinické psychiatrie a řecké mytologie pronikl do hlavního proudu.

Tyto rozdílné definice – jedna z nich má kořeny v povolání psychiatra a druhá v klasické literatuře – vedou k rozkolu v tom, co máme na mysli, když řekneme: „Je to narcistka“. Na jednom konci spektra máme plně rozvinutou narcistickou poruchu osobnosti neboli NPD. Navzdory horlivosti některých křeslových psychologů diagnostikovat kolektivní „selfie generaci“ takové postižení, je NPD poměrně vzácná; podle Dr. Laurie Helgoeové, autorky knihy Fragile Bully, „systematický přehled studií zabývajících se prevalencí NPD v běžné populaci zjistil průměrný odhad 1,5 %.06 %, což znamená, že pouze jeden ze zhruba sta lidí splňuje kritéria pro NPD.“

Na druhou stranu narcismus často používáme jako deskriptor chování odpovídající aroganci, sebestřednosti a ješitnosti. Stejně jako se někdo může cítit depresivně, aniž by měl klinickou depresi, může se jedinec v dané situaci chovat sobecky, aniž by byl patologickým narcistou. Všichni se občas soustředíme sami na sebe a – jako každá emoce – i narcismus může být s mírou konstruktivní. Helgoe vysvětluje: „Zdravý narcismus vidíme v podobě ctižádosti, sebedůvěry a pocitu osobní efektivity.“

Jako trvalý osobnostní rys však může narcismus ty, kteří se ocitnou v manipulativním víru egomaniaka, vyčerpat. Současná sebechvála a komplex pronásledování tenkohlavého páva klade emocionální minové pole pro každého, kdo hledá vzájemně naplňující interakci. Bombastická drzost Donalda Trumpa v kombinaci s jeho sebelítostivými obviněními z politického „honu na čarodějnice“ ztělesňuje stereotypního grandiózního narcise až do téměř komické míry.

A co méně nápadně sebestředný člověk? Někdo, kdo si – podobně jako Donald Trump – často znepřátelí ostatní a pak si hraje na oběť, ale postrádá jeho okázalost? Jedinec, který nenápadně, ale cílevědomě ovládá své okolí? Je možné, že tato osoba je zranitelný narcista, nebo přinejmenším vykazuje jeho vlastnosti.

Jak lze rozpoznat zranitelného narcistu?

Skrytá povaha psychické dominance zranitelných narcistů může ztížit rozpoznání jejich destruktivního chování. V mnoha ohledech se zranitelný narcis chová podobně jako zjevný narcis zahradní odrůdy: oba se cítí oprávněni k větší empatii, než jsou ochotni projevit druhým, na kritiku reagují nepřátelsky a odmítají převzít odpovědnost za svůj podíl na neshodách. Ve světě narcisty je vždy na vině někdo jiný.

Takové chování vyvolává ve vztazích narcisty spory. Pozor na obvyklé pálení mostů; věty jako „Všichni moji bývalí jsou blázni!“ jsou hlavním varovným signálem. Narcisté nedokážou zdravě zpracovat odmítnutí a často démonizují jakoukoli osobu, o které mají pocit, že jimi v minulosti pohrdala. Neustále vyžadují pochvalu, ale mrhají přátelstvím tím, že hltají náklonnost, aniž by ji nabídli na oplátku.

Zranitelní narcisté využívají zbraně křehkosti k manipulaci s lidmi kolem sebe. Jsou přecitlivělí i na taktní a zaslouženou kritiku. Často se v mezilidských konfliktech staví do role oběti, čímž soustřeďují své vlastní emoce a druhou stranu staví do role pachatele, nikoli někoho s odlišným názorem nebo oprávněnou stížností. Kromě zlehčování pocitů druhých se zranitelní narcisté často dopouštějí psychického týrání, jako je vyobcování svých domnělých kritiků ze sociálních společenství nebo – v extrémnějších případech – vyhrožování sebepoškozením.

Takové triky se mohou ukázat jako škodlivé pro obětního beránka zranitelného narcisty. Vezměme si tento naléhavý příklad zranitelného narcismu, který nastínila Sister Outsider/FeministGriote na Twitteru:

„Téměř každá BW, kterou znám, má příběh o tom, jak se v profesionálním prostředí pokoušela mluvit s WW o jejím chování & skončilo to tím, že WW plakala. WW neplakala proto, že by jí to bylo líto a měla hluboké výčitky svědomí. WW plakala proto, že se cítila „šikanovaná“ a/nebo že se k ní BW chovala příliš tvrdě.“

V knize Bílé slzy/hnědé jizvy autorka Ruby Hamad podrobně popisuje, jak brýle bílé křehkosti fungují k trestání barevných žen na pracovišti. Hlášky jako „Proč na mě útočíš?“ označují kritiky s dobrými úmysly za tyrany. Zejména u černošských žen „naštvané“ nebo „agresivní“ obvinění demoralizuje svůj cíl tím, že naznačuje rasistický stereotyp. Mezitím, co kolegové spěchají utěšit zranitelnou narcistku, která se pokřtila na oběť, se druhá osoba ocitá ve společenské izolaci nebo se profesně diskredituje.

Dalším příkladem zranitelného narcismu v akci jsou rodiče, kteří kladou na své děti nesplnitelné nároky a stěžují si, když je tyto děti nevyhnutelně nesplňují. Tito rodiče často považují své děti spíše za prodloužení sebe sama než za jedince s odlišnými pocity a citovými potřebami. Když dítě vyvádí, narcistický rodič soustředí svou vlastní úctu („Co o mně řeknou lidé?“) nad potenciální bolest svého dítěte („Jsi v pořádku? Potřebuješ mou pomoc?“).

Zranitelní narcisté obvykle do svých těkavých vírů vtáhnou i romantické partnery. Křehký tyran vyžaduje od svého partnera neustálé potvrzování, ale emocionální energii opětuje, jen když něco potřebuje. Jakýkoli návrh, aby změnil své chování, si vykládá jako útok; možná reaguje zlostně na konstruktivní kritiku, aniž by zvážil její nuance, nebo trucuje, když ho partner žádá o více empatie nebo pozornosti. Při vší oddanosti, kterou vyžaduje, je apatický a citově odtažitý, když jeho společník potřebuje péči.

Pouze odborník na duševní zdraví může diagnostikovat člověka s NPD a klinicky zhodnotit, kde se obvykle chová na spektru mezi grandiózním a zranitelným narcismem. Přesto, pokud někdo ve vašem životě projevuje narcistické sklony do té míry, že se často cítíte vyčerpaní a dezorientovaní – jako by vám upír vysával emocionální energii – možná budete muset v zájmu vlastního duševního zdraví změnit svůj přístup k tomuto vztahu.

Jak se vypořádat se zranitelným narcistou?

Jakmile rozpoznáte destruktivní vztah, další krok zahrnuje vypracování strategie, jak se chránit před psychickým zneužíváním. Pozorovatelé často doporučují citovou abstinenci: „Proč neodejdeš?“ nebo „Prostě si ho nevšímej“. V ideálním světě bychom všichni dokázali zpřetrhat vazby s jedinci, kteří nám soustavně způsobují stres.

Někdy však zranitelná pozice narcisty vzhledem k naší neumožňuje zdravý detox. Pokud je dotyčný jedinec vaším šéfem v zaměstnání, které si nemůžete dovolit opustit, nebo členem vaší sociální skupiny, který vám vyhrožuje sabotáží vaší pověsti, či vůdcem vaší země, „prostě ho ignorovat“ pravděpodobně nepřipadá v úvahu.

Interakce se zranitelnými narcisty bez umožnění jejich citové manipulace může vyžadovat praxi, ale je to možné. Zvažte vyzkoušení metody šedé skály: v podstatě se udělejte tak všedním, aby narcista nenašel uspokojení v tom, že vás potřebuje. Nepodněcujte narcistu; drama, konflikty a dokonce i podnětná konverzace jsou nepřípustné. Jak se dnes máte? Dobře. Co jsi dělal? V práci. Jak je v práci? Dobře. Bylo toho hodně? Stejně jako obvykle. (Chápeš.)

Někteří lidé nacházejí úlevu v psaní deníku. Zranitelní narcisté upravují každou konverzaci tak, aby se točila kolem nich a jejich emocionálních potřeb; zapisování myšlenek a zážitků vám umožní soustředit se na sebe bez tlaku na uspokojení narcisty. Poskytuje záznam vašich pocitů, který můžete konzultovat po vyčerpávajícím setkání, abyste mohli změnit priority své pohody a bránit se manipulativním taktikám, jako je gaslighting. Psaní deníku vás také nutí převzít kontrolu nad vlastními slovy; to podporuje sebereflexi a zabraňuje narcistovi v ovládnutí vyprávění.

Spojení s opravdovými přáteli nám může pomoci zotavit se z toxických situací. Pěstování zdravých vztahů zvyšuje sebedůvěru, snižuje stres a uzemňuje nás v realitě. Sáhnout po podpoře může zahrnovat také vyhledání terapie, abyste si uspořádali a sdělili své myšlenky a přeorientovali se na zdravější vztahy. Trávte svůj čas v blízkosti těch, kteří podporují konstruktivní chování: trpělivost, empatii a laskavost.

.