V USA existují desítky organizací pro služební psy. Podle amerického zákona o zdravotně postižených (ADA) je služební pes „individuálně vycvičený k práci nebo plnění úkolů pro osobu se zdravotním postižením“. Zde se dozvíte více o typech služebních psů a o tom, jak poskytují svým majitelům větší nezávislost.

Organizace služebních psů využívají dobrovolníky – kteří musí být ve většině případů starší 18 let – k výchově štěňat po dobu přibližně prvních 12-14 měsíců života psa. Některé organizace hodnotí výcvik a pokroky psa v průběhu výchovy štěněte a jiné organizace provádějí hodnocení na konci doby výchovy štěněte. Poté, co štěně „absolvuje“ výchovu u svého vychovatele, vrátí se do formálního výcviku v zařízení, kde ho profesionálové vycvičí pro jeho práci!

Podle organizace Canine Companions for Independence (CCI) vychovatelé štěňat „poskytují speciálně vyšlechtěným štěňatům bezpečný domov, berou je do kurzů poslušnosti, podávají jim zdravou stravu, poskytují možnosti socializace a dávají jim spoustu lásky.“

May z Blufftonu v Jižní Karolíně vychovala od roku 2002 pro CCI 14 štěňat. Šest jich absolvovalo, sedm se rozhodlo, že budou raději domácími mazlíčky („odhlásilo se“ z programu), a jedno je v současné době v pokročilém výcviku! May si dává od výchovy štěňat dočasnou přestávku, protože se jí loni stal partnerem slyšící pes Huxley. May učí tříletého Huxleyho upozorňovat na různé zvuky, například na detektor kouře, zvonění u dveří nebo na to, že něco upustil. May níže poskytuje další informace o tom, jak být chovatelkou štěňat:

Mohou mít chovatelé štěňat nějaká další domácí zvířata?

Pro CCI můžete mít další domácí zvířata, pokud je štěně jediným psem mladším jednoho roku v domácnosti. Každá organizace má jiné pokyny, ale pokud máte stávající domácí zvířata, která jsou přátelská, budete pravděpodobně schopni najít organizaci, pro kterou můžete štěňata chovat.

Musí chovatelé štěňat před schválením absolvovat nějaké speciální školení?

CCI poskytuje příručku a podporu po telefonu, e-mailem nebo osobně. Komunita dobrovolníků CCI také komunikuje, aby se vzájemně podporovala a poskytovala návrhy. Jiné organizace mají různé požadavky v závislosti na své velikosti a lokalitě – některé organizace vyžadují, aby chovatelé štěňat navštěvovali týdenní skupinové kurzy ještě před získáním štěněte a poté, co štěně odevzdají, chodili na tytéž kurzy.

Kam smíte štěně odvést? Smíte ho vzít kamkoli, kde by byl dospělý služební pes?

Štěňata, v závislosti na tom, ve kterém státě žijete, mohou mít stejná přístupová práva jako služební psi. Musíte si to ověřit pro váš stát. Jinak žádáme o povolení vedení, abychom mohli štěňata přivést. Právě jsme odevzdali štěně č. 14, takže na mnoha místech, kam chodíme, už jsou obeznámeni s tím, že tam chodíme se štěňaty.

Co je na výchově štěňat nejpřínosnější?

Je tolik různých úrovní! Řekla bych, že možnost vzdělávat o tom, co může služební pes udělat pro druhé – výchova štěňat také pomáhá učit děti i dospělé, že ne všichni psi jsou zlí a zlomyslní. A samozřejmě vychovat štěně, které nakonec vystuduje a bude pomáhat ostatním!“

Jaký druh výcviku musíte se štěnětem (a dalšími vychovateli štěňat) provádět?“

Potřebujeme štěně naučit, jak se chovat na veřejnosti; je to podobné jako učit dítě, jak se chovat ve veřejné situaci. Učíme štěňata, jak se správně chovat na veřejnosti – neběhat, neštěkat – a nejíst z podlahy!!!! Také se učí hospodaření – kdy je vhodné jít na záchod.

Jaké typy zpráv nebo testů musíte se štěnětem během výchovy dělat?

Při výchově musíme každý měsíc vyplňovat zprávu o pokroku, jak se štěněti daří. Uvádíme všechny problémy, se kterými jsme se setkali, místa, která jsme navštívili, a temperament štěněte. Trenéři, kteří tyto zprávy čtou, tak mohou signalizovat případné problémy a také se seznámit se štěnětem dříve, než jsou psi odevzdáni k pokročilému výcviku.

Co vás nejvíce překvapilo, když jste dostali domů své první štěně a začali s jeho výcvikem?

U našeho prvního štěněte v roce 2002 si jako první vzpomínám na to, že Hadlee nespala celou noc. Naštěstí se o to postarala moje dcera a asi po třech týdnech se vše v dobré obrátilo a noční život se vrátil do normálu. A také to, že štěně může dělat tolik neplechy, když je pod naším dohledem!“

Co považujete za nejdůležitější úkol při výchově štěněte?“

Nejdůležitější (úkol) bylo přimět je, aby se na veřejnosti chovalo přiměřeně! To často znamenalo, že pes zůstával v DOWN, zatímco se něco dělalo, a na hraní nebyl čas. Štěňata se musela naučit akceptovat, že jen proto, že je tam pták/kačer/veverka/list, že si s ním nemohou vždycky hrát!

Nejtěžší na výchově štěněte musí být vytvoření úžasného pouta a pak předání psa organizaci pro jeho další fázi výcviku. Jak to zvládáte a jak se na to připravujete?“

Není možné, abyste si se štěnětem nevytvořili pouto. Štěně je vaším závazkem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Tak, jak jsme se na to dívali, byly dvě nebo tři pozitivní možnosti. Zaprvé, máme absolventa. Za druhé, štěně neabsolvuje a my psa adoptujeme. Nebo za třetí, štěně neabsolvuje, ale my si štěně nemůžeme vzít, takže máme blízké přátele, kteří se přihlásí k adopci štěněte. Ve všech případech, ale ne vždy, budeme vědět, kde štěně je, a budeme doufat, že na něj budeme mít kontakt – to byl případ sedmi štěňat, která neodmaturovala. My jsme adoptovali č. 2 a č. 6!“

Jaký typ lidí je nejlepším vychovatelem štěňat? Mohou tento důležitý úkol vykonávat lidé, kteří pracují na plný úvazek nebo mají děti?

Viděla jsem mnoho různých typů lidí, kteří jsou vychovateli štěňat – hodně se liší! Mnozí pracují na plný úvazek, někteří na částečný, někteří jsou studenti denního studia a někteří jsou v důchodu. Někteří jsou vysoce sportovně založení, mnozí hodně cestují a někteří moc necestují. Mít děti je bonus, protože to štěněti pomáhá být mezi malými lidmi – mít další domácí zvířata funguje stejně.

Co se stane, když se pes vrátí do výcvikového zařízení na svůj profesionální výcvik? Jak dlouho takový výcvik obvykle trvá? Pokud pes neprojde závěrečným výcvikem, co se s ním stane?

Když je pes vrácen k pokročilému výcviku, je umístěn do chovné stanice se psem stejného pohlaví. Psi nemají misky na vodu, takže se musí naučit pít z kapátka s míčkem, podobného nádobě na vodu v kleci pro křečky. Psi jsou zařazeni do skupin (tzv. „řetězců“) s trenérem a psi s ním pracují následujících šest měsíců, přičemž často po třech měsících přejdou k jinému trenérovi. Kromě toho psi v prvních dvou týdnech procházejí rozsáhlými zdravotními testy, aby se zjistilo, zda nemají nějaké zdravotní problémy, které je třeba řešit. Pokud se nějaké problémy objeví, může být pes z programu propuštěn. Mnoho psů špatně snáší pobyt v kotci (v chovatelském zařízení) nebo trpí separační úzkostí – tito psi mohou být také propuštěni. Náš druhý pes vydržel týden, než byl kvůli stresu propuštěn. Náš první pes byl propuštěn, protože cvičitelka otevřela deštník a pes se vyděsil – cvičitelka ho nedokázala zbavit tohoto strachu a byl propuštěn. Dva psy jsme propustili ještě předtím, než byli předáni k pokročilému výcviku – jednoho kvůli agresi ze strachu a druhého kvůli strachu ze struktury podlahy. Pokud organizace zjistí, že štěně MŮŽE mít v pozdějším věku potenciální zdravotní problém, například něco zjištěného při vyšetření, pak by tato štěňata mohla být také propuštěna. Měli jsme také zlatou fenku, která nebyla motivovaná jídlem – byla propuštěna.

Pokud psi projdou zdravotními testy, pak trenér začne posilovat povely, které psy naučili vychovatelé štěňat, a pak zvýší obtížnost o stupeň nebo dva. Trenéři posílají čtvrtou středu v měsíci vychovatelům štěňat měsíční zprávy o pokroku, aby věděli, co se psi učí a jak dobře si vedou. Psi jsou také hodnoceni podle toho, jak si hrají/spolupracují ve svých výcvikových skupinách (řetězcích). Zda kňučí, štěkají nebo se hrbí?“

Pokud jde vše dobře a psi zvládnou vydržet šest měsíců, jsou zařazeni do další rotace, aby se stali služebním zvířetem. Mnozí z nich nejsou na další stupeň připraveni, ale organizace nechává psy rotovat v rámci výcviku, aby měli možnost pracovat s potenciálními absolventy. Psi, kteří nejsou schopni plně plnit povely, nebudou umístěni. Místo toho se vrátí do psince na další tři měsíce výcviku.

Pokud nebudou psi po devíti měsících výcviku umístěni, budou z programu propuštěni.

Pokud má někdo zájem stát se vychovatelem štěňat, co by měl udělat? Jak by si měl vybrat organizaci, se kterou bude spolupracovat a v níž bude pracovat jako dobrovolník?“

Když se s námi moje dcera vydala na tuto cestu, prozkoumala poměrně dost organizací a zjistila, že tato nejlépe odpovídá tomu, co chce jako výsledek. Od té doby jsme se setkali s dalšími skupinami zabývajícími se výchovou psů, které jsou v mnoha ohledech zcela odlišné. Při hledání organizace se zamyslete nad tím, co od ní chcete získat – moje rodina chtěla vědět, kam se absolventský pes dostal. Ačkoli osoba, která absolventa přijímá, s ním nemusí udržovat kontakt, my jsme v kontaktu se všemi našimi absolventy. CCI nám také poskytla silnou podpůrnou skupinu… a pokud nechcete být vychovatelem štěňat, existuje tolik jiných způsobů a oblastí, kde se můžete stát dobrovolníkem!“

Jakou radu máte pro potenciální vychovatele štěňat?“

Buďte realisté a vězte, že nakonec budete mít škody v domácnosti. Štěňata žvýkají, čůrají a kadí. Také zvrací! Je to skoro jako mít batole! Ale štěňata mohou být velmi milující a ochotná vám udělat radost. V jednu chvíli mohou být milá a o necelou vteřinu později vám zvednou bod varu! Dokážou bez problémů plnit povely a pak se na vás jednou ráno dívají, jako byste právě promluvili cizí řečí! Říkáme tomu „pubertální léta“. Štěňata však dávají 100% bezpodmínečnou lásku – i když to nejméně čekáte!“

Co by ještě měla společnost vědět o výchově štěňat a služebních psech?

Služební pes NENÍ domácí zvíře. Není to něco, co si pořídíte a pak ignorujete. Není to vysoce vycvičený pes, který bude schopen projít životem bez neustálého posilování výcviku. Je to neustálý výcvik. Tito psi jsou považováni za zdravotní pomůcky – stejně jako invalidní vozík, berle nebo hůl – tyto předměty nehladíte, nehlaďte tedy ani psa. Pes je naše zodpovědnost, nikoliv zodpovědnost jakéhokoliv místa, které navštívíme. Pokud si chcete pohladit služebního psa, nejprve se zeptejte – možná budete moci, ale s největší pravděpodobností – protože je pes v pracovním režimu – si ho nebudete moci pohladit.