Výkonná moc je vedle moci zákonodárné a soudní jednou ze tří hlavních složek vlády USA a je zodpovědná za provádění a plnění zákonů státu. Prezident Spojených států stojí v čele výkonné moci, která zahrnuje také viceprezidenta a zbytek prezidentova kabinetu, 15 výkonných ministerstev a četné federální agentury, rady, komise a výbory.
Vlády
Na Ústavním konventu v roce 1787 se tvůrci Ústavy USA snažili vybudovat základy silné federální vlády. Chtěli však také zachovat svobodu jednotlivých občanů a zajistit, aby vláda nezneužívala svou moc.
Za tímto účelem první tři články Ústavy stanovují dělbu moci a tři složky vlády: zákonodárnou, výkonnou a soudní.
Článek II, oddíl 1 Ústavy uvádí: „Vláda má tři složky: „Výkonná moc náleží prezidentovi Spojených států amerických“. Prezident stojí nejen v čele výkonné složky federální vlády, ale je také hlavou státu a vrchním velitelem ozbrojených sil.
Moderní prezidentský úřad se značně liší od toho, co zamýšleli tvůrci Ústavy; zpočátku diskutovali o tom, zda je vůbec rozumné mít jednoho prezidenta, a přenesli mnoho výkonných pravomocí na Kongres.
Vize silného národního vůdce, kterou upřednostňoval Alexander Hamilton a jeho kolegové federalisté, však nakonec zvítězila nad oponenty, jako byli Thomas Jefferson a James Madison, kteří upřednostňovali relativně slabou a omezenou výkonnou moc.
Co dělá výkonná moc?
Víceprezident podporuje prezidenta, radí mu a je připraven převzít prezidentský úřad, pokud by prezident nemohl vykonávat svou funkci. Viceprezident je také předsedou Senátu USA a může v Senátu hlasovat při rovnosti hlasů.
Původně voliči nehlasovali zvlášť pro prezidenta a viceprezidenta, ale odevzdávali jeden hlas; kandidát, který se umístil na druhém místě, se stal viceprezidentem. V roce 1804, po dvou velmi sporných celostátních volbách, však 12. dodatek změnil volební proces na současný systém.
Federální vláda má 15 výkonných ministerstev (včetně ministerstva obrany, zahraničí, spravedlnosti, práce, školství, zdravotnictví a sociálních služeb atd.) V čele každého z těchto resortů stojí člen prezidentského kabinetu, který slouží jako poradce prezidenta.
Vedoucí četných výkonných agentur (Ústřední zpravodajská služba, Agentura pro ochranu životního prostředí atd.) nejsou formálně členy kabinetu, ale spadají pod prezidentovu pravomoc. Součástí výkonné moci je také více než 50 nezávislých federálních komisí, včetně Rady federálních rezerv, Komise pro cenné papíry a mnoho dalších.
Další nedílnou součástí výkonné moci je Výkonný úřad prezidenta (Executive Office of the President, EOP), který byl zřízen v roce 1939 prezidentem Franklinem D. Rooseveltem. Do EOP, v jehož čele stojí personální šéf Bílého domu, patří Úřad pro řízení a rozpočet, Rada ekonomických poradců, Rada pro národní bezpečnost a komunikace a tiskový tajemník Bílého domu.
Kdo má na starosti výkonnou moc?
Článek II Ústavy stanovil, že prezident – který stojí v čele výkonné moci – by měl být volen na čtyřleté funkční období. Podle jeho podmínek mohou být do nejvyšší výkonné funkce v zemi zvoleni pouze přirozeně narození občané Spojených států ve věku nejméně 35 let, kteří žijí ve Spojených státech nejméně 14 let.
Pouze jeden prezident v dějinách USA – Franklin D. Roosevelt – byl ve funkci více než dvě funkční období. V roce 1951, šest let po smrti FDR během jeho čtvrtého funkčního období, ratifikoval Kongres 22. dodatek, který omezil prezidenty na dvě funkční období. Toto omezení slouží jako další kontrola moci jedné osoby nad vládou země.
Viceprezident je rovněž volen na čtyřleté funkční období, ale viceprezidenti mohou sloužit neomezený počet funkčních období, a to i za vlády různých prezidentů. Prezident jmenuje členy vlády, kteří pak musí být schváleni nejméně 51 hlasy v Senátu.
Pravomoci prezidenta a výkonné moci
Mezi nejdůležitější povinnosti prezidenta patří podepisování zákonů schválených oběma komorami Kongresu (zákonodárná moc) jako zákon.
Prezident může také vetovat zákon schválený Kongresem, ačkoli Kongres může přesto zákon uzákonit tím, že toto prezidentské veto přehlasuje dvěma třetinami hlasů obou komor. Jak prezidentské veto, tak možnost Kongresu veto přehlasovat jsou příklady systému brzd a protivah zavedeného Ústavou.
Výkonná moc je rovněž odpovědná za vedení diplomacie s jinými státy. Prezident jmenuje velvyslance a další diplomaty a může sjednávat a podepisovat smlouvy, které pak musí ratifikovat dvě třetiny Senátu. Prezident také jmenuje federální soudce, včetně soudců Nejvyššího soudu, a má pravomoc omilostnit osoby odsouzené za federální trestné činy, s výjimkou případu impeachmentu.
Výkonné příkazy
Kromě podepisování zákonů schválených Kongresem může prezident také vydávat výkonné příkazy, které řídí způsob výkladu a prosazování stávajících zákonů. V exekutivním příkazu musí prezident určit, zda se příkaz opírá o Ústavu USA nebo o zákon.
Exekutivní příkazy jsou zaznamenány ve federálním rejstříku a jsou považovány za závazné, ale podléhají právnímu přezkumu a federální soudy je mohou zrušit. To je další způsob, jak může fungovat systém brzd a protivah.
V podstatě každý prezident od dob George Washingtona využíval výkonný příkaz. (Jediným prezidentem, který žádný nepodepsal, byl William Henry Harrison, který zemřel po pouhém měsíci ve funkci). Částečně díky svému delšímu působení v Oválné pracovně drží rekord v počtu exekutivních příkazů Franklin D. Roosevelt, který jich vydal 3721.
Mezi nejvýznamnější exekutivní příkazy vydané v průběhu let patří pozastavení habeas corpus Abrahamem Lincolnem během občanské války (1861) a jeho Proklamace o osvobození (1863); New Deal FDR, který vytvořil Správu civilních prací a další federální programy (1933), ale po němž následovala jeho internace Japonců-američanů během druhé světové války (1942); a Dwight D. Eisenhower vyslal federální vojáky, aby integrovali školy v Little Rocku v Arkansasu (1957).
.