Mohli bychom konstatovat, že v obvyklých definicích organizace jsou nejčastěji uvažovány tyto složky:
a) Soubory vzájemně propojených jednotlivců a/nebo skupin.
b) Definice cílů, které jsou sledovány záměrným způsobem.
c) Specializace a funkční diferenciace.
d) Racionální a účelná koordinace.
e) Časová kontinuita
Různé definice organizace:
Weber (1922): Pracovní organizace je „korporativní skupina“, jedná se o „společenský vztah, který je buď uzavřen navenek, nebo je omezen pravidly a ustanoveními pro přijímání cizích osob. Tohoto cíle je dosaženo tím, že tato pravidla a příkazy jsou realizovány prostřednictvím činnosti konkrétních osob, např. ředitele nebo manažera, a administrativní skupiny.“
Mooney (1947): „… termín „organizace“ se týká více než jen struktury budovy. Vztahuje se na celé tělo se všemi jeho funkcemi. Vztahuje se na celé tělo se všemi jeho funkcemi. Vztahuje se k funkcím, které se objevují v činnosti, k pulsu a samotnému tlukotu srdce, k oběhu a dýchání, k životnímu pohybu jakoby organizované jednotky. Odkazuje na koordinaci všech těchto faktorů, které spolupracují na společném cíli.“
Simon (1952): „… systém vzájemně závislých činností zahrnující alespoň několik primárních skupin a obecně charakterizovaný na úrovni vědomí účastníků vysokým stupněm směřování chování k cílům, které jsou předmětem společného poznání.
Argyris (1957): „Formální organizace jsou založeny na určitých principech, jako je specializace úkolů, řetězec velení, jednota řízení a racionalita“.
Barnard (1959): „… základní organizace,… je systém vědomě koordinovaných činností nebo sil dvou nebo více osob.“
Porter, Lawler & Hackman (1975): „… základní organizace,… je systém vědomě koordinovaných činností nebo sil dvou nebo více osob: „Organizace jsou tvořeny jednotlivci nebo skupinami za účelem dosažení určitých záměrů a cílů, a to prostřednictvím diferencovaných funkcí, které mají být racionálně koordinovány a řízeny a s určitou kontinuitou v čase.“
Diaz de Quijano (1993): „Komplexní a pluralitní sociální formace, složené z jednotlivců a skupin, s relativně pevnými a identifikovatelnými hranicemi, které tvoří systém rolí, koordinovaný prostřednictvím systému autority a komunikace a artikulovaný systémem sdílených významů za účelem integrace systému a dosažení cílů a záměrů. Tyto cíle nebo způsob, jak jich dosáhnout, nejsou vždy přijímány všemi členy, takže se o nich musí vyjednávat nebo se vnucují, což umožňuje chápat organizace jako mocenské koalice v boji, někdy o způsob dosažení cílů a někdy o stanovení cílů samotných. Tyto sociální formace, které mají relativně stabilní a kontinuální trvání, jsou ponořeny do prostředí, s nímž udržují vzájemné vztahy vlivu.
O těchto definicích bychom mohli říci :
1. To samo o sobě není ani dobré, ani špatné, je to prostě v souladu s převládajícími proudy v současnosti i v relativně dlouhé minulosti.
2. Jsou také v souladu, i když náhodou, s etymologickým významem pojmu organizace.
3. Nedefinují organizaci podle toho, čím je, ale podle toho, co obsahuje nebo co ji tvoří, čemu slouží, podle prvků, které se objevují v její fenomenologii, podle jejího časového trvání.
Původní text: http://ciclog.blogspot.mx/2011/09/7-definiciones-de-organizacion.html.