Hallo ihr lieben

a vítejte u druhého dílu našeho miniseriálu Němčina je snadná

Vysvětlení německých pádů – 2. část

V 1. části, kterou najdete zde:

Německé případy vysvětleny – část 1

ztráceli jsme čas úvodem a pak jsme si povídali o případech, které nikoho nezajímají. Nominativ, což je výchozí pád, který má tak nějak každý jazyk, a genitiv, který většinou vyjadřuje vlastnictví. Mimochodem, v komentářích k tomu jsme se trochu bavili o tom, kdy použít skutečný genitiv, a je tam několik zajímavých bodů. Přidám je do příspěvku, až mě přejde lenost… jestli. Oh will it ever.

Dnes se podíváme na akuzativ a dativ a zjistíme, že akuzativ vlastně nic moc neznamená a dativ je „přijímání“.
*spoile… oh wait… to jsem měl říct první.
A abychom se vyhnuli právním problémům, tady je malé varování:

We will NOT talk about Accusative and Dative after prepositions Anything you learn about cases and their idea today does NOT apply to cases after prepositions. Drawing connections can lead to deep frustration and headache. Do it at your own risk. 

V pořádku. Naposledy jsme si tedy ukázali, že věci nebo osoby můžeme do věty vložit dvěma způsoby… buď přímo, nebo pomocí předložky. To je poměrně univerzální věc a platí to pro většinu, ne-li všechny jazyky. Ale to, které prvky se vkládají jakým způsobem, je zcela otevřené. Poměrně málo jazyků vkládá své místní informace přímo. Finština má dokonce samostatný pád pro jít do, být tama přijít z. Zní to složitě, ale ve skutečnosti je to docela praktické. Předložky mohou být docela nepříjemné. Je to zur Schule,in die Schule nebo an die Schule? Moc dobře si vzpomínám na problémy, které jsem měla tenkrát, když jsem byla malá…

„Tak co, jak bylo dneska ve škole?“
„Teď nevím *sobb*… Nevěděla jsem, kam jít, šla jsem an, ale nebylo to tam…“
„Awww… nebreč, zlato, maminka tě tam zítra odveze, jo?“

Ale stejně… tak jazyky to mají jinak. Některé používají pády tam, kde jiné používají předložky, a naopak. Ale existuje jeden prvek (kromě podmětu), pro který téměř všechny jazyky používají přímou cestu. Mluvím o přímém předmětu. A ten úzce souvisí s akuzativem.

Akuzativ

Víte, existují různé druhy činností. Za prvé jsou činnosti, které prostě děláte… jako spaní, podřimování, dřímání nebo Nike. Základní vzor je nejzákladnějším vzorem pro větu v němčině a angličtině

• I sloveso.

Můžu tam dát nejrůznější políčka s dalšími informacemi, ale nemusím.

• I sloveso (+ …).

Pak jsou činnosti, které děláte pro něco…. jako je sledování filmu, přesouvání židle, předsedání schůzi, setkání s přítelem… nebo… ehm… spřátelení se s veverkou nebo… ehm… ehm… a tak dále a tak dále.
Obecný vzorec vypadá takto:

• I sloveso

Tento modrý rámeček je odpovědí na otázku „Co dělám sloveso?“, angličtina mu říká direct objecta v češtině se dává do tzv. objektivního pádu. Co? Objektivní pád? Takže akuzativ je jako objektivní pád? No… ne. Když pomineme genitiv, angličtina má dva pády. Subjektivní pád je jako německý nominativ a používá se pro podmět. Objektivní pád se používá pro všechny ostatní věci, které jsou ve větě, ať už jsou za předložkou, nebo ne.

• I saw him with her behind them.

Ije podmět, všechny ostatní – him, herand them – nejsou, takže jsou v objektivním pádě, ale pouze him je zde přímý předmět. Objektivní pád tedy NENÍ akuzativ. Takže… co tedy JE akuzativ? No… je to něco jako německý pád pro přímý předmět. Cokoli je v angličtině přímým předmětem, bude v němčině v akuzativu. Ne vždy. Ale k tomu se dostaneme později.

Teď vím, že každý se vždycky snaží zjistit, co ty pády znamenají, jako… jaká je jejich hlavní myšlenka. Ale upřímně řečeno si myslím, že u akuzativu to nemá moc smysl. Jasně… je to dost blízké přímému předmětu v angličtině nebo románských jazycích. Takže bychom mohli předpokládat, že funkce je stejná. A to také je. Ale co je to vlastně za funkci? Někdy se můžeme dočíst, že přímý předmět „prožívá“ děj. Anglická Wikipedie říká, že přímý předmět je „ten, na koho se působí“. Dobře, ale jak přesně prožívá něco žena, která se převléká, když ji zpovzdálí pozoruji? Jak to na ni působí? Přesně tak. Ani trochu. Tak proč tedy dostala zákaz přiblížení k m…. oh wait… to sem asi nepatří. Použiji jiný příklad… jak prožívá rozhlasový moderátor to, že ho slyšíte? Nebo si vezměme jiný příklad. Filozof vám vysvětluje smysl života… kdo je ten, kdo dělá zkušenost? Vy? No, z gramatického hlediska je to smysl života. Je to ten, kdo prožívá vysvětlování. Smysl života je přímý předmět.
Snažím se říct, že všechny ty termíny jako „zakoušející“ nebo „působící“ mají smysl v gramatickém světě, jsou užitečné, ale naprosto chápu, že mohou být matoucí, pokud je berete jako termíny reálného světa. Pokud vám to vyhovuje, pak fajn, ale pokud ne, spokojme se s úplně základním vysvětlením, že funkcí přímého předmětu je prostě předmět ve větách s následujícím základním vzorem

• I sloveso něco nebo někdo.

No, to opravdu není chytlavá základní myšlenka akuzativu. A jak už jsem řekl… opravdu si myslím, že tam nějaký je. Neexistuje žádný jádrový pojem akuzativu, který by dával smysl jen v reálném světě bez gramatické abstrakce. Já to vidím tak, že akuzativ je jen dalším nejlepším pádem. Nominativ je prézent. Jako… vytáhnete slovo ze slovníku a bum… je v nominativu. A pak, když už je nominativ zabraný a vy nemáte důvod dělat něco jiného… no… prostě použijte akuzativ. Pravděpodobně to bude správně. Stejně jako v anglickém objektivním pádu je i v akuzativu hodně gramatiky a málo obsahu.

• Vidím ho.

To se dá pochopit. Není pochyb o tom, co to znamená. Používání objektivního pádu v angličtině nepřidává právě nic jiného než správnou gramatiku.

• I see him.

Také pro akuzativ. V reálném světě to moc neznamená. Genitiv vyjadřuje vlastnictví… a brzy uvidíme, že dativ něco vyjadřuje. Ale akuzativ… nic moc.
Je to takové to standardní nudné pivo, které si můžete koupit kdekoli. Jistě, lze si představit různé důvody, proč ho pít… abyste se opili, abyste měli co popíjet při hovoru nebo protože si musíte v baru něco objednat. Ale ty důvody vlastně nejsou podstatné. Jsou totiž nudné. Nikdo se nebude tvářit jako

„Aha, vidím, že piješ PBR, to je zajímavá volba. Jak to?“

Je to prostě normální . Nemůžeš pít nic (to by byl nominativ), protože je to bar, ale taky nemáš konkrétní představu, co pít, a tak si vybereš standard… třeba náhodné domácí víno nebo zmíněné PBR.
A to je akuzativ. Musíš mít pád, ale nemáš žádný zvláštní obsah, který bys mohl sdělit. Jistě, není to úplně lingvisticky správné, ale pokud si chcete ušetřit příliš hluboké ponoření do gramatických funkcí a definic, funguje to dobře.

Takže… Akuzativ je cesta pro všechna ta základní slovesa, která mají přímý předmětv angličtině. A kromě toho, že není nominativ, nevyjadřuje moc skutečných významů.

• Vidím/slyším/koupím/píšu/chci/mám/miluju/jím/počítám/posílám/získám… něco nebo někoho.
• Ich sehe/höre/schreibe/will/habe/liebe/esse/zähle/schicke/bekomme… etwas oder jemanden.

No… funguje to vždycky?“
Jistěže ne. Existuje celkem asi 50 sloves, u kterých to nefunguje. To není tak špatné, řekl bych. Stačilo by se naučit tyhle a pro zbytek používat akuzativ. Ale nejdřív se podíváme na dativ, než se dostaneme k výjimkám.
Zatím se budeme řídit tímto: Akuzativ nic moc neznamená, je to prostě čistá gramatika a použijeme ho vždy, když máme věty založené na tomto vzoru.

• I „sloveso „něco (+předložkové věci).
• Ich „verbe“ etwas (+ prep stuff).

Dativ

No, akuzativ byl docela zklamáním. Není v něm žádné hlubší tajemství, žádný chytlavý nápad. U dativu je to jinak, a abychom to zjistili, má smysl podívat se na jiný základní vzor věty. Už jsme tu měli:

• I „sloveso“.

které žádný pád nepotřebuje, a

• I „sloveso“ něco.

které obvykle používá akuzativ. Třetí je

• „Slovesu“ někomu něco.

nebo ještě lépe přeformulovaná verze

• Slovesu někomu něco.

Napadá mě mnoho sloves, která tomuto vzoru odpovídají… dát, vysvětlit, říct… a základní myšlenkou je přenos. Ne přenos jako ve smyslu někam přenáším, ale něco se přenáší z jedné entity na jinou entitu.
A kdykoli se díváme na takovou situaci, v němčině je přenášená věc v akuzativu a příjemce v dativu.

• Ich gebe direin Buch.
• Posílám vám knihu.

• Er schickt mir eine Mail.
• Posílá mi e-mail.

• Ich sage ihrmeinen Namen.
• Říkám jí své jméno.

Všimněte si, že v češtině jsou obě entity, předávaná věc i příjemce, jen v objektivním pádu. Důležité jsou role. A dativ je příjemcem. To je jeho jádro. Přijímání něčeho. Dativ přijímá. Tak se také jmenuje slavná Goethova báseň (napsal ji, když studoval němčinu jako rodný jazyk)

Dativ přijímá.
Každý den,
Margareta.
Každý den
Dativ… Chápu.

Tak pěkné.
No, samozřejmě nemusí existovat fyzický objekt nebo abstraktní objekt jako jméno. Můžeme přenášet i kusé informace… takže tam není vždycky přímý objekt.

• Ich sage dir, wie es mir geht.
• Říkám ti, jak se mám.

Tento scénář přenosu je vlastně velmi široký, a pokud chceme, aby nám pomohl, musíme ho brát spíše jako abstraktní pojem.
Na jedné straně ho lze použít i pro jakési negativní přenosy.

• Ich klaue direinen Stift.
• Kradu ti pero.

V jistém smyslu zde „příjemce“ dostává -1 pero, pokud to pomůže :). A abych uvedl abstraktnější příklad…

• Ich glaube diretwas.
• Věřím ti něco (lit)

Tady je možná těžké vidět přenos, ale když řekneš „kupuji to od tebe“, tak je to jasné :). Beru to od tebe jako pravdu.
Ale nemusí ani dojít ke skutečnému převodu…

• Ich garantierediretwas.
• Zaručuji ti něco.

• Ich lese diretwasvor.
• Něco vám vyčtu.

• Ich präsentiere dir mein neues Fahrrad.
• Představuji vám své nové kolo.

Dativ zde vlastně nic nepřijímá… je to spíše audience pro něco. Ale přesto si myslím, že myšlenka přenosu prosvítá. Mimochodem… tato myšlenka bytí a přijímání-audience pěkně vysvětluje několik velmi častých použití dativu bez akuzativu. Například

• Mirist kalt.

Sám nejsi studený jako studený člověk. Jste posluchačem svého okolí a vnímáte ho jako chladné. „Přijímáš“ chlad velmi velmi abstraktním způsobem… a přijímat, vnímat… tam určitě cítíš :). A těch příkladů je víc.

• Mir ist heute etwas lustiges passiert.
• Dnes se mi stalo něco legračního.

• Berlin gefällt mir.
• Mám rád Berlín (Berlín je mi příjemný jako divák)

• Mir scheint, als ob es bald regnet.
• Mně se zdá, jako by mělo brzy pršet.

• Ist dirmeine neue Frisur aufgefallen?“
• Zapůsobil na tebe můj nový účes (tak trochu lit.)
• Všiml sis mého nového účesu?“

Takže… to je základní myšlenka dativu… označuje příjemce nebo posluchače něčeho.
Nyní si jistě dost lidí potichu kladlo otázku: „Tak mir se mi líbí… proč to prostě neřekne.“ No, to není špatně… pokud vám to pomůže zapamatovat si dativ, je to v pořádku. Ale dativ může vyjadřovat také pro tebe a od tebea co je ještě důležitější, ne každý tobě je automaticky dir.

• Musím s tebou mluvit.
• Ich muss dir reden…. ŠPATNĚ
• Ich muss mit dir reden.

• Přicházím k vám.
• Ich komme dir…. ŠPATNĚ super ŠPATNĚ
• Ich komme zu dir.

Prostý překlad někomu jako dativ vám v ničem nepomůže. Dativ označuje příjemce v (případně abstraktním) převodu: Někdo někomu něco dává/ukáže. To právě není případ těchto sloves. Můžu ti „něco říct“, ale nemůžu ti „něco říct“, stejně jako ti nemůžu „něco přijít“.
Dobře.
To bylo hodně povídání a já už jsem polovinu zapomněl a počítám. Takže to možná zkusíme zestručnit do několika snadno proveditelných návodů a pak vyjmenujeme výjimky 🙂

Případy – hrubý návod a výjimky.

Naše poznatky můžeme shrnout následovně. Akuzativ je vedle nominativu dalším nejlepším pádem. Neznamená nic a funguje pro tento vzor:

• „Slovesu“ něco nebo někoho (+ všelijaké předložkové věci).

Pokrývá mnoho našich základních činností, jako je vidět, jíst, číst a tak dále…. a celkem existuje jen asi 50 výjimek. Hurá… takže bychom také mohli říct: prostě použijte akuzativ, pokud nemáte důvod použít něco jiného.

Kdykoli vaše sloveso chce, přijímá nebo má 2 objekty, jeden bude akuzativnía jeden dativní. A při troše fantazie zjistíme, že se obvykle jedná o nějaký druh převodu.

• Já „sloveso“ ty (Dat.)něco (Ak.).

A protože to bývá častým zdrojem záměn… samozřejmě můžete být příjemcem i vy sami.

• Já „sloveso „já něco.

To by vám mělo pomoci vybrat správné pády sloves, která ve slovníku vypadají takto

• sichetwas „verben“

Být příjemcem nebo posluchačem je také hlavní myšlenkou dativu. To tento pád vyjadřuje, i když ho vidíte mimo tuto převodní strukturu.

A bohužel… z toho všeho existují výjimky. Jednou opravdu velkou a významnou je sloveso fragen. Má 2 předměty, odpovídá vzoru „sloveso ti něco, dokonce tam probíhá jakýsi záporný převod a přesto… je to dvojitý akuzativ.

• Ich frage dich etwas.

To je opravdu velká výjimka. Neexistují téměř ŽÁDNÉ situace, ve kterých byste se setkali s dvojitým akuzativem. Vždy je to jeden dativ, jeden akuzativ…r kromě fragenu. Neptejte se mě proč.
A pak je tu pravidlo, že něco ve větě „I sloveso něco.“ potřebuje akuzativ. Je to tak. U mnoha základních každodenních sloves. Ale jsou slovesa, která se nedají úplně pochopit. Některá slovesa prostě nehledají nic logického, třeba pravidla. Nelze je předvídat, vysvětlovat ani s nimi vyjednávat. Některá slovesa se prostě chtějí dívat, jak se svět učí…

• Důvěřuji ti.
• Ich vertraue dir.

Je zcela pochopitelné, pokud někdo zvolí akuzativ. Ty je přímý předmět, je to jediný předmět ve větě, odpovídá to vzoru „já slovesu někoho“, nikdo nic nepřijímá. A přesto je to dativ.Je to nepříjemné? Určitě. Dává to smysl? Ne.

• Potřebuji vaši pomoc.
• Ich bedarf deiner Hilfe. (Ojediněle)
• Ich brauche deine Hilfe.

Druhý příklad je ještě lepší, protože ukazuje, že obsah někdy NEMÁ s pádem nic společného. Obě slovesa znamenají totéž, sakra 99 % procent všech be-verbií má v němčině akuzativ, a přesto je to genitiv. Neexistuje žádný důvod, proč bedürfen chce Genitiv a brauchen chce Akuzativ.
A to jsou slovesa, která prostě budete muset přijmout. Nemusíte si sednout a naučit se je všechna. Stačí je sbírat po cestě, jako krásné květiny… nebo jako smradlavé hromádky psích výkalů. Jak se na to budeš dívat, tak to budeš cítit 🙂

A to je myslím všechno. To byl můj pokus o vysvětlení dvou německých případů, které způsobují většinu problémů. Akuzativ nic neznamená, je to čistě funkce a dativ označuje přijímač. To a ty dva vzory vět a měli byste být schopni správně vybrat asi 80 % všech pádů… což vám sice pomůže jen velmi málo, protože musíte znát i rod, ale co. Koho to zajímá. To, že se spletete v pádě, přece není tak velký problém a lidé vám budou vždycky rozumět. Takže si dejte na čas. Přiroste ti to k srdci jako chlupy na rameni… počkej… příliš mnoho informací.
Chci sem někdy přidat cvičení, ale momentálně nemám dost času. Takže pokud někdo znáte nějaký dobrý kvíz na internetu… prosím, podělte se. A pokud máte nějaké další otázky (což určitě máte) nebo pokud si říkáte „Cože? To je všechno? To je vaše vysvětlení? I didn not learn a single new Thing you fraud“ jako vždy mi stačí zanechat komentář.
Doufám, že se vám to líbilo a příště na shledanou.