Hernandezův případ tehdy vzbudil pozornost tisku, stejně jako profesní trápení Raymonda Edwina, jednoho z dvanácti příslušníků newyorské policie, o němž vyšel v roce 2016 článek v časopise The New York Times. Ve filmu slyšíme nahrávku, kterou Edwin nahrál, jak mu nadřízený vysvětluje, proč Edwin navzdory dobré policejní práci obdržel tak nízká čísla hodnocení. „Jste mladý černoch s dredy, velmi chytrý,“ říká nadřízený. „Vaše slova jsou hlasitá.“ Jinými slovy, Edwin na sebe strhává velkou pozornost. Vysvětluje, že hodnotitelé na jeho adresu použili přesně tato slova: „Na tohohle týpka seru.“ Ale on se nevzdává. Místo toho usiluje o povýšení na seržanta.

Edwinovy potíže prohlubují rasový diskurz filmu. Edwin jako uvědomělý černoch zuří nad způsobem, jakým newyorská policie generuje příjmy z viktimizace mladých černochů. „Tohle je doba, kdy musíte umět ukázat svou tvář a musíte umět mluvit pravdu,“ říká.“

Zločin + trest je výjimečný film nejen proto, že vypráví intimní příběhy, ale také proto, že snoubí pohled zatčeného člověka s pohledem lidí, jejichž prací je zatýkání. Toto spojení není bez napětí. Když se například newyorská policie setká s aktivisty z organizací Make the Road a Nation of Islam, uvědomí si, že v komunitě jsou lidé, kteří nechtějí mít s policií nic společného. Jaké spojenectví může uzavřít udavačský policista, který chce zůstat policistou, se skupinami, jejichž tvrdým postojem je, že policisté jsou zlo?

Na tyto otázky neexistují jednoduché odpovědi. A neexistuje ani uspokojivý závěr Maingova filmu. V průběhu celého filmu soudy selhávají. Hernandez je umístěn do Rikers, protože státní zástupci se nestarají o zajištění rychlého procesu. Newyorská policie 12 nedostane rozsudek, o který usilovala. Není zřízen žádný nezávislý orgán pro dohled nad činností newyorské policie. Pokud má film uvnitř nějakou nehybnou pointu – nezpochybnitelný závěr -, pak je to fakt, že spravedlnost a zákon nejsou totéž.