Devanāgarī (देवनागरी, IPA: ) je abugida používaná k zápisu několika indických jazyků, včetně sanskrtu, hindštiny, maráthštiny, sindhičtiny, bihárštiny, bhilštiny, marvárštiny, konkánštiny, bhódžpúrštiny, pahárštiny (garhálštiny a kumánštiny), santhalštiny; jazyků z Nepálu, jako je nepálština, nepálská bhása, thárština a někdy kašmírština a romština. Píše se a čte zleva doprava.

Devanágarí abugida
Typ:	Abugida
Jazyky:	Několik severoindických jazyků, včetně sanskrtu, bangly, hindštiny, maráthštiny, sindhi, bihárštiny, bhili, konkani, bhódžpuri, nepálské bhasy a nepálštiny z Nepálu a někdy kašmírštiny a romštiny
Časové období:	~1200 př.E. do současnosti
Předchozí písemné systémy:	proto-sinaitské fénické aramejské bráhmí guptské písmo siddhamské devanágarské abugida
Dětské písemné systémy:	Gudžarátština
Sesterské písemné systémy:	Východní nagarí
Kód ISO 15924:	Deva
Rigvédský rukopis v dévanágarí (počátek 19. století)
Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v Unicode.

Transliterace použitá v tomto článku se řídí vědeckou konvencí IAST a populární konvencí ITRANS.

Původ

Devanāgarī vzniklo kolem roku 1200 n. l. z písma Siddham a postupně nahradilo starší, úzce příbuzné písmo Šarada (které zůstalo paralelně používané v Kašmíru). Obě písma jsou bezprostředními potomky písma Gupta, které nakonec vzniklo z písma Bráhmí, doloženého od 3. století př. n. l.; Nāgarī se objevilo kolem 8. století jako východní varianta písma Gupta, současná se západní variantou písma Sharada. Potomci brahmí tvoří brahmskou rodinu, která zahrnuje abecedy používané pro mnoho dalších jazyků jižní a jihovýchodní Asie.

Etymologie

Sanskrtské nāgarī je femininum nāgara „městské(é)“, adjektivní vrddhi odvozené od nagara „město“; ženský tvar se používá kvůli jeho původnímu použití pro kvalifikaci podstatného jména ženského rodu lipi „písmo“ („městské(é) písmo“, tj. písmo kulturních lidí). Používalo se několik variant, z nichž jedna se odlišovala připojením slova deva „božstvo“, čímž vznikla složenina tatpurusha s významem „urban(e) božstev (= bohů)“, tj. „božské urban(e)“ . Rozšířené používání „Devanāgarī“ je však poměrně nedávným jevem; dlouho do dvacátého století, a dokonce i dnes, se pro stejné písmo používalo také prostě Nāgarī. Rychlé rozšíření používání Devanāgarī zřejmě souvisí také s téměř výhradním používáním tohoto písma v koloniální době pro vydávání děl v sanskrtu, i když tradičně se pro tento jazyk ve skutečnosti používala téměř všechna domácí písma. To vedlo k vytvoření tak těsného spojení mezi tímto písmem a sanskrtem, že je dnes mylně všeobecně považováno za „sanskrtské písmo“.

Principy

Písemný systém dévanágarí lze nazvat abugidou, neboť každá souhláska má vlastní samohlásku (a), kterou lze měnit pomocí různých samohláskových znaků. Devanāgarī se píše zleva doprava. Předpokládá se, že horní řádek spojující znaky představuje řádek stránky, přičemž znaky se historicky psaly pod tímto řádkem. V sanskrtu se slova původně psala dohromady bez mezer, takže horní řádek byl nepřerušovaný, i když z tohoto pravidla existovaly výjimky. Přerušení horní linky označuje především dechové skupiny. V moderních jazycích se používají zlomy slov.

Devanágarí má 12 svara (čistých zvuků neboli samohlásek) a 34 vyañjana (ozdobných zvuků, souhlásek). Akṣara je tvořena kombinací jedné (nebo žádné) vyañjany a jednoho nebo více svara a představuje fonetickou jednotku šabda (výrok). Akṣara se zapisuje použitím standardních diakritických modifikátorů na vyañjanu odpovídající svara. Akṣara je obvykle základnější a předvídatelnější než slabika v češtině. Například anglické „cat“ (v angličtině považované jen za jednu slabiku) se zapisuje jako dvě akṣary, „ka“ a „ta“.

Sva a vyañjana jsou pro studium nebo recitaci logicky uspořádány a seskupeny. Po čistých hláskách ‚a‘, ‚i‘, ‚u‘ a jejich prodloužených verzích (‚ā‘, ‚ī‘, ‚ū‘) tak následují kombinované (‚e‘, ‚ai‘, ‚o‘, ‚au‘), nazální (‚ṃ‘) a aspirované (‚ḥ‘) formy. Samotné vyañjany jsou seskupeny do šesti skupin (řad) po pěti (sloupcích). Prvních pět řad postupuje jako velární, palatální, retroflexní, dentální a labiální, což odpovídá využití nebo dotyku jazyka s postupně vnějšími částmi úst při vydávání zvuku. Další vyañjana jsou technicky sonory, sykavky nebo široce používané spojovací formy. U každé řady nebo skupiny se ve sloupcích logicky postupuje k měkčím zvukům, které se párují s aspirovanými formami a končí nosovou formou pro danou skupinu.

Většinu souhlásek lze spojit s jednou nebo dvěma dalšími souhláskami tak, že se potlačí vlastní samohláska. Výsledný spojený tvar se nazývá ligatura. Mnohé ligatury vypadají jednoduše jako dvě jednotlivé souhlásky spojené dohromady, a jsou tedy formou ligatury. Některé ligatury jsou tvořeny složitěji a není tak snadné je rozpoznat jako obsahující jednotlivé souhlásky.

Při čtení sanskrtu psaného dévanágarštinou je výslovnost zcela jednoznačná. Stejně tak se jakékoli slovo v sanskrtu považuje za zapsané pouze jedním způsobem (pomineme-li moderní varianty sazby při zobrazování spojovacích tvarů). Pro moderní jazyky však byly přijaty určité konvence (např. zkracování samohláskové podoby poslední souhlásky při mluvení, i když se nadále píše v plné podobě). Existují také některé moderní konvence pro zápis anglických slov v dévanágarí.

Některé sanskrtské texty a mantry se obvykle píší s dalšími diakritickými znaménky nad a pod akṣara pro označení výšky a tempa, aby se zajistila zcela přesná reprodukce zvuku.

Symboly dévanágarí

Všechny samohlásky v Devanāgarī se připojují k horní nebo dolní části souhlásky nebo k samohláskovému znaku <aa> připojenému vpravo od souhlásky, s výjimkou samohláskového znaku <i>, který se připojuje vlevo. V níže uvedené tabulce dévanágarských samohlásek je ve sloupci „Písmeno“ uveden symbol, který se používá, když se samohláska vyskytuje bez souhlásky, ve sloupci „Samohláskový znak s <p>“ je uveden symbol, který se používá, když je samohláska připojena k souhlásce, na příkladu je uvedeno písmeno <p>, sloupec „Unicode name“ obsahuje název uvedený ve specifikaci Unicode pro samohlásku a sloupec „IPA“ obsahuje znak(y) mezinárodní fonetické abecedy odpovídající výslovnosti znaku Devanāgarī.

.

.

.

.

• Zobrazena je výslovnost jednotlivých znaků v sanskrtu a tří reprezentativních novoindických znaků.árijských jazycích:
• Krátká otevřená středně přední nezaokrouhlená samohláska (/ɛ/: jako e ve slově get) nemá v některých užitích dévanágarského písma žádný symbol ani diakritiku. V některých hindských dialektech je tato samohláska vyjádřena jako alofonní varianta schwa, pokud se vyskytuje před hláskami jako ha; např, रहना se vyslovuje jako /rɛhnä:/ namísto jako /rəhənä:/.
• Krátká otevřená středně zadní zaokrouhlená samohláska (/ɔ/) není v dévanágarí tradičně zastoupena, ale byl pro ni vynalezen nový symbol, aby se zohlednila výslovnost anglických výpůjček:

Souhlásky

Následující tabulka ukazuje tradiční sanskrtskou matici základních souhláskových znaků spolu s IAST a IPA. Ačkoli tato zvuková sada zůstala z větší části stejná, změny nebo alternativní výslovnost jsou zahrnuty v příslušných polích, přičemž sanskrtská výslovnost je uvedena nahoře. Po všech souhláskových znacích neodmyslitelně následuje neutrální samohláska schwa.

.

Na konci tradiční tabulky abeced, přidány také dva shlukové znaky, které jsou uvedeny v následující tabulce. Nad nimi je uveden také další znak, používaný ve védském sanskrtu, maráthštině a rádžasthánštině.

.

Nebyly formulovány žádné nové tvary nad rámec sanskrtského souboru. Vnitřní vývoj a cizí výpůjčky (tj. perština) byly řešeny pomocí diakritiky na stávajících znacích, přičemž nejplodnější diakritikou byla základní nukta nebo bindu („tečka“). Akomodace spočívala v tom, že tečka pod písmenem představovala nejbližší přibližnou hlásku. Tyto znaky nejsou zahrnuty v tradičním výčtu. Všimněte si, že jak ऋ, tak ड़ používají v IAST ṛ.

.

Implosivy v sindštině jsou přizpůsobeny podtržením.

.

Ligatury

Konzonantní shluky dvou nebo více fonémů se realizují spojením akšarů do ligatur. Typické je, že předcházející akshara ztrácí svůj vertikální tah a dostává se do přímého kontaktu s následující aksharou. V případech, kdy akshary nemají ve své samostatné podobě vertikální tahy, jsou následující akshary obvykle umístěny pod předchozí. V některých případech mají ligatury podoby, které nejsou snadno rozpoznatelné jako složené ze samostatných akšar (např. <jñ>). Souhláskové shluky zahrnující <r> jsou považovány za zvláštní případ: předcházející <r-> je realizováno jako doprava směřující háček nad následující akšárou a následující <-r> se jeví jako šikmý tah připojený ke svislému tahu předcházející akšáry. Podobně u shluku /XYZa/ by se X i Y „půlily“. Pro toto psaní shluku souhlásek v písmu Devanāgarī existuje mnoho variant. Nejběžnější systém je uveden níže pro tradiční tabulku. Zde je za druhou samohlásku považováno n, po kterém následuje /ə/.

Ligatury uvidíte pouze v případě, že máte v systému nainstalovaný font Unicode, který obsahuje požadované ligaturní glyfy (např. některý z fontů TDIL, viz „externí odkazy“ níže).

Seznam „složených souhlásek“ od Moniera-Williams‘ 1846 Elementary Grammar

Diacritics

• अं (tzv. anusvāra), vyslovuje se jako /ⁿ/ (IAST: ṃ) se používá pro nazalizaci samohlásky ve slabice, slovotvorné koncové alofony /m/ a /n/. Diakritika ँ (tzv. chandrabindu/anunásika) se v některých šakách používá místo anusváry v určitých fonetických kontextech.

• अः (tzv. visarga), vyslovuje se jako /əh/ (IAST: ḥ), je slovotvorný koncový alofon /s/ a /r/.

• Pokud je třeba napsat osamělou souhlásku bez následující samohlásky, uvádí se pod ní diakritika halanta/virāma (प्).

• avagraha ऽ se v západních vydáních používá k označení elize počátečního /a/ ve slově sandhi.

Přízvuková znaménka

Přízvuk ve védském sanskrtu se zapisuje různými symboly v závislosti na šachu. V Rigvedě se anudatta píše čárkou pod čarou (॒), svarita čárkou nad čarou (॑), zatímco udatta je bez označení.

Číslice

.

Transliterace

Existuje několik způsobů transliterace z dévanágarského do římského písma. Nejpoužívanější metodou transliterace je IAST. Existují však i další možnosti transliterace.

Následující hlavní metody transliterace pro devanāgarī:

ISO 15919

Standardní transliterační konvence byla kodifikována v normě ISO 15919 z roku 2001. Ta používá diakritiku k mapování mnohem většího souboru bráhmanských grafémů do latinky. Viz také Transliterace indických písem: jak používat normu ISO 15919. Část specifická pro Dévanágarí je téměř totožná s akademickou normou pro sanskrt, IAST.

IAST

Mezinárodní abeceda transliterace sanskrtu (IAST) je akademická norma pro romanizaci sanskrtu. IAST je de facto standardem používaným v tištěných publikacích, jako jsou knihy a časopisy, a s širší dostupností písem Unicode se stále častěji používá také pro elektronické texty. Vychází ze standardu stanoveného na kongresu orientalistů v Aténách v roce 1912.

Romantizace Národní knihovny v Kalkatě, určená pro romanizaci všech indických písem, je rozšířením IAST.

Harvard-Kyoto

V porovnání s IAST vypadá Harvard-Kyoto mnohem jednodušeji. Neobsahuje všechna diakritická znaménka, která obsahuje IAST. Díky tomu je psaní v Harvard-Kyoto mnohem jednodušší než v IAST. Harvard-Kyoto používá velká písmena, která mohou být uprostřed slov obtížně čitelná.

ITRANS

ITRANS je bezeztrátové transliterační schéma Devanāgarī do ASCII, které se hojně používá na Usenetu. Jedná se o rozšíření Harvard-Kjótského schématu. V ITRANS se slovo Devanāgarī zapisuje jako „devanaagarii“. ITRANS je spojen se stejnojmennou aplikací, která umožňuje sazbu v indických písmech. Uživatel zadává římská písmena a preprocesor ITRANS zobrazuje římská písmena do Devanāgarī (nebo jiných indických jazyků).

ALA-LC romanizace

ALA-LC romanizace je transliterační schéma schválené Kongresovou knihovnou a Americkou knihovnickou asociací a široce používané v severoamerických knihovnách. Transliterační tabulky jsou založeny na jazycích, takže existuje tabulka pro hindštinu, jedna pro sanskrt a prakrit atd.

Kódování

ISCII

ISCII je 8bitové kódování s pevnou délkou. Spodních 128 kódových bodů je prosté ASCII, horních 128 kódových bodů je specifických pro ISCII.

Je navrženo pro reprezentaci nejen dévanágarí, ale i různých dalších indických písem a také písma založeného na latince s diakritickými znaménky, které se používá pro transliteraci indických písem.

ISCII byl z velké části nahrazen Unicode, který se však pokusil zachovat rozložení ISCII pro své bloky indických jazyků.

Devanāgarī v Unicode

Rozsah Unicode pro Devanāgarī je U+0900 … U+097F. šedé bloky označují znaky, které nejsou definovány.

Rozložení klávesnice Devanāgarī

Rozložení klávesnice Devanāgarī a Devanāgarī-QWERTY pro Mac OS X

Operační systém Mac OS X podporuje pohodlné úpravy písma Devanāgarī vkládáním příslušných znaků Unicode, přičemž jsou k dispozici dvě různá rozložení klávesnice. Pro zadávání textu v písmu Devanāgarī je třeba přejít do nabídky System Preferences → International → Input a povolit rozložení klávesnice, které má být použito. Rozložení klávesnice si pak člověk prohlédne v příručce Indian Language Kit Manual v Apple Docs.

INSCRIPT / KDE Linux

Toto je indické rozložení klávesnice pro Linux (varianta ‚deva‘)

Typewriter

Standardní rozložení klávesnice psacího stroje používané v Indii

.

Fonetické

Fonetické rozložení klávesnice Bolnagri pro Linux

Viz domovská stránka Bolnagri

Software

• Apple Type Services for Unicode Imaging -. Macintosh
• Graphite – open source (SIL)
• HindiWriter – Fonetický hindský Writer s automatickým vyhledáváním slov a kontrolou pravopisu pro MS Word a OpenOffice.org pro Windows.
• Pango – open source (GNOME)
• Uniscribe – Windows
• WorldScript – Macintosh, nahrazen Apple Type Services for Unicode Imaging, zmíněno výše
• Baraha – Devanāgarī Input using English Keyboard

Notes

• Masica, Colin. Indoárijské jazyky. Cambridge University Press, 1991. ISBN 0521299446
• Shukla, Shaligram. Encyklopedie hlavních světových jazyků v minulosti a současnosti. New England Publishing Associates, 2001. ISBN 978-0824209704
• Snell, Rupert. Naučte se sami hindské písmo pro začátečníky. Hodder & Stoughton, 2000. ISBN 978-0071419840
• Southworth, Franklin C. An encyclopedia of the world’s major languages, past and present. New England Publishing Associates, 2001. ISBN 978-0824209704
• Wikner, Charles. Praktický úvod do sanskrtu. 1996. (Online verze) Získáno 9. července 2020.

Všechny odkazy získány 25. října 2017.

• Omniglot.com – Devanagari Alphabets
• AncientScripts.com – Devanagari Intro
• Unicode Chart for Devanāgarī
• Resources for viewing and editing Devanāgarī
• Unicode support for Web browsers

.