Allan Bloom, „Jean-Jacques Rousseau“, in History of Political Philosophy, edited by Leo Strauss and Joseph Cropsey (Chicago: University of Chicago Press, 1987) pp.533-553.

Úryvek:

Rousseau začíná Společenskou smlouvu slavnými slovy: „Člověk se narodil svobodný a všude je v okovech. . . . Jak došlo k této změně? To nevím. Co ji může učinit legitimní? Věřím, že tuto otázku dokážu vyřešit.“ Tímto výrokem nastoluje politický problém v jeho nejradikálnější podobě a zároveň naznačuje revoluční princip, že téměř všechny existující režimy jsou nelegitimní. Občanská společnost člověka spoutává a činí z něj otroka zákona nebo jiných lidí, zatímco on se jako člověk narodil ke svobodě, k právu chovat se, jak se mu zlíbí. Navíc občanská společnost, jak je nyní konstituována, nemá žádný nárok na morální přilnutí svých poddaných; je nespravedlivá. Rousseauovo politické myšlení směřuje od současnosti oběma směry: ke šťastné svobodě člověka v minulosti a k nastolení režimu v budoucnosti, který se bude moci odvolávat na vůli těch, kdo mu podléhají. Úkolem filosofa je objasnit, jaká je skutečná přirozenost člověka, a na tomto základě definovat podmínky dobrého politického řádu. Rousseauovo myšlení má navenek paradoxní charakter, zdá se, že si zároveň přeje protiklady – ctnost a měkký cit, politickou společnost a stav přírody, filozofii a nevědomost -, ale je pozoruhodně konzistentní, rozpory odrážejí rozpory v povaze věcí. Rousseau se zavázal objasnit smysl moderní teorie a praxe, a tím vynesl na světlo radikální důsledky modernity, jichž si lidé dříve nebyli vědomi. ‚

Online:
Amazon

.