An extinction burst je pojem z behaviorální psychologie. Zahrnuje koncept eliminace chování odmítnutím jeho posilování.
Nejlepším příkladem je záchvat vzteku u dítěte. Rodiče na záchvaty vzteku reagují, proto často fungují, ale smyslem záchvatu vzteku je především pozornost. Když tedy rodič reaguje, posiluje tím záchvat vzteku a zvyšuje jeho četnost. Mnozí rodiče nechápou, že i pohlavek nebo křik je stále pozornost a stále pomáhá posilovat záchvat vzteku.
To, co je obecně velmi účinné při omezování záchvatů vzteku, není pozornost, ale její naprostý nedostatek. Jakkoli je to obtížné, záchvat vzteku zpravidla zmizí, jakmile je pozornost odstraněna.
Nejdříve však dojde k vyhasnutí výbuchu.
Vyhasínací výbuch je v podstatě to, co se stane, když už záchvat vzteku nezabírá – ve skutečnosti se na nějakou dobu zhorší, než odezní. Pokud jste někdy viděli děti, které hází záchvat vzteku, pravděpodobně jste to viděli – někteří uvědomělejší rodiče nechají záchvat vzteku odeznít a vlastně při tom nevypadají jako dobří rodiče – vypadají trochu protivně a bezcitně, ale často je to navzdory zdání správná věc.
Tak se stane, že dítě prostě začne ten záchvat vzteku stupňovat – myslí si „prostě se musím víc snažit“. A někdy to funguje – rodič ustoupí, věnuje pozornost (což může být křik nebo facka, ale pořád je to pozornost) a dítě dostane odměnu za záchvat vzteku a dostane odměnu za to, že ten záchvat ještě zhorší.“
Chci zopakovat, že záludnost toho všeho spočívá v tom, že je zde těžké udělat správnou věc. A ve většině případů je správné to ignorovat. Problém je tedy dvojí:
- Jak si mohu být jistý, že ignorovat to je správná věc?
- Až když si budu jistý, jak najdu odolnost to udělat?
Naneštěstí odpověď na obojí zní „nesnadno“. Ignorovat je často správné, ale v některých případech nejde o záchvaty vzteku, které mají upoutat pozornost, ale maskují něco vážnějšího. Stále je třeba dítěti naslouchat a věnovat mu pozornost, i když se vaše dítě chová jako velký otrava. To neznamená, že se podvolíte požadavkům dítěte nebo budete reagovat nepřiměřeně, ale musíte malého pekelníka pochopit, ať se vám to líbí, nebo ne.
Druhý? No, to chce opravdu jen sílu přesvědčení, což není vždycky snadné. Taky je to mnohem těžší, když je rodičů víc a jeden to neumí moc dobře zvládat. Slabý článek může způsobit nejrůznější problémy.
Děti jsou zpravidla chytřejší, než jim přisuzujeme. Samozřejmě ne všechny děti. Tedy ano, jsou tam Lízy Simpsonové, ale jsou tam i Ralphové Wiggumové. Ale já mluvím o tom, že většina dětí obecně není hloupá – poznávají svůj svět a vědí, jak s ním pracovat ve svůj prospěch, takže využijí jakoukoli příležitost, aby získaly to, co chtějí, a pokud to znamená hrát rodiče proti sobě, udělají to v mžiku.“
Protože ve skutečnosti nejde o morálku nebo o to, co je v daném okamžiku jejich života správné. Jde jen o ně. To není jejich vina. Jen ještě nejsou dost vyspělé na to, aby chápaly morálku.
A někdy se musí naučit tvrdou lekci, že to, že je rodiče milují, neznamená, že rodiče udělají, co chtějí, a to, že se rozhodnou začít křičet a řvát uprostřed uličky s hračkami Kay-Bee přede všemi, neznamená, že dostanou tu novou hračku, po které touží od chvíle, kdy ji před sedmadvaceti sekundami poprvé uviděli.
Jedním z problémů s vyhasínáním je neschopnost poznat, kdy chování skutečně vyhasínáte, na rozdíl od toho, abyste ho nechali hnít a růst v pozadí. Proč by například Orly Tatzová v tuto chvíli byla v podstatě vtipem pro těch pár lidí, kteří znají její jméno, zatímco Sarah Painové se nadále dostává pozornosti a zpravodajství?
Smutné je, že se to nedá vždycky poznat – když se Tea Party před přijetím HCR poprvé rozjela, přimlouval jsem se za to, abychom je nechali odjet jejich vyhasínající výbuch a nechali je, ať to ze sebe před přijetím dostanou.
Očividně, pokud to fungovalo, bylo to na větším oblouku, než jsem si uvědomoval, a existuje spousta důkazů, které naznačují, že jsem se v tom úplně mýlil.
Podívejme se na jiný příklad: Westboro Baptist Church prosperuje z pozornosti a zájmu, a my jsme docela připraveni jim to poskytnout, kdykoli se ozvou. Vzpomínám si na dobu, kdy nikdo nevěděl, kdo jsou, na dobu, kdy se o ně nikdo nezajímal, protože šli jen po homosexuálech, a ne po vojácích. Myslím, že jejich problém spočíval v tom, že se jim nedostávalo dostatečné pozornosti, aby se jim dařilo, když jen vyjadřovali extrémnější typ homofobie než zbytek země, takže museli eskalovat, až naštvali skoro všechny. Ale představte si, co by se stalo, kdybychom je prostě ignorovali a chovali se k nim jako k bezmocným anachronickým hlupákům, kterými jsou? Byli by schopni někomu něco moc udělat?“
No, část problému (a vidíme to na Sarah Palinové) spočívá v tom, že k některým posilám dochází bez naší účasti a my je nemůžeme nijak ovlivnit. Pokud jste rodič, který vždy odmítá posilovat záchvaty vzteku dítěte, ale existuje jiný pečovatel, na kterého záchvaty vzteku fungují, nemůžete toto chování vlastně uhasit. Je třeba, aby došlo k dohodě. Takže když se zasazujeme o úplnou ignoraci Sarah Palinové, ale ona má stále vnitřní systém odměn, který nemůžeme ovlivnit, nemůžeme ji vlastně zastavit tím, že ji budeme ignorovat, protože se jí dostává dostatek pozornosti (a peněz; nezapomínejme na peníze), aby mohla udržovat svou existenci jako politická hackerka a performerka sloganů (už jsem zmínil ty peníze?).
Nemám na to řešení ani jasné odpovědi na tyto otázky – ale myslím si, že bychom měli lépe porozumět psychologii, která pohání nebo nepohání některá z těchto hnutí a jednotlivců. Jediný důvod, proč je Westboro Baptist Church vůbec známá, je ten, že se je lidé rozhodli krýt. Palinová je jiný příběh, ale abychom pochopili, zda má nebo nemá cenu na ni, stejně jako na Michele Malkinovou, Randalla Terryho nebo Ann Coulterovou, útočit nebo se jí vůbec zabývat, musíme pochopit sílu vyhasínajícího výbuchu, co znamená a kdy ho lze použít.
.