Je sotva novinkou, že rap je hromosvodem kontroverzí. V roce 1992 však politika v rapu zastínila hudbu ještě více než obvykle. Od jižní části Los Angeles až po Bílý dům byl rap v období mánie „rodinných hodnot“ často považován za pouhý soundtrack k anarchii.
Částečně to lze přičíst absenci jakýchkoli velkých kroků vpřed, které by ti, kdo tuto hudbu vytvářejí, učinili. Daleko významnější však byl bezprecedentní způsob, jakým byl rap vtažen do politické arény. Ve volebním roce, kdy se rap stal ústředním tématem, nebyli umělci nikdy schopni nastolit vlastní program posílení postavení a uvědomění černochů; byli příliš zaneprázdněni obranou před útoky.
Všemi událostmi roku se vznášel přízrak dubnových nepokojů v Los Angeles. Rap byl dlouho jediným populárním fórem pro vyjádření vzteku a frustrace v ulicích města a někteří pozorovatelé považovali jeho nepatetický jazyk za důkaz, že hudba násilí přímo podněcovala. Poté, co L.A. vybuchlo, se však nedalo popřít, že brutální rýmy gangsta rapu ze západního pobřeží nejsou jen machistickou pózou; vyjadřují tvrdou pravdu o skutečném životě části společnosti, která byla dosud v televizních zprávách neviditelná. Politický establishment se však otázkami, které tyto písně vyvolávaly, odmítal zabývat. Útokem na rap se dalo získat příliš mnoho snadných bodů.
Rok začal přehnanou kontroverzí kolem videoklipu skupiny Public Enemy k písni „By the Time I Get to Arizona“, v němž skupina zobrazovala atentát na volené představitele státu, kteří odmítli vyhlásit svátek na počest narozenin Martina Luthera Kinga mladšího. V červnu se Bill Clinton lacině pustil do Sister Souljah, když citoval její pochybné výroky týkající se nepokojů, které pronesla v rozhovoru pro Washington Post. Clinton tyto poznámky použil zjevně vytržené z kontextu a Souljahovou prezentoval jako neomluvitelnou rasistku. Ačkoli budování rasových koalic bylo údajně prioritou kampaně, Clintonová se rozpolceně ucházela o podporu konzervativních Reaganových demokratů.
Populární na Rolling Stone
Během několika dní byl Ice-T při zdi. Texaská policejní organizace objevila na jeho speedmetalovém albu Body Count skladbu „Cop Killer“ a pohrozila bojkotem společnosti Time Warner, distributora desky. Brzy se všichni od George Bushe po Maria Cuoma zaměřili na „odpornou, opovrženíhodnou“ (slovy dopisu podepsaného šedesáti kongresmany) tvorbu tohoto rappera.
Přestože „Cop Killer“ nebyla o nic víc rapová než „Achy Breaky Heart“, zazněla bez incidentů během turné Lollapalooza v roce 1991 a ve skutečnosti vyšla několik týdnů před bouří v L.A., rap se stal synonymem všeho děsivého, hrozivého a černého v amerických městech. Po šesti týdnech pod palbou se Ice – unavený vysvětlováním, že píseň byla napsána hlasem rozhořčené, „psychopatické“ postavy – rozhodl skladbu stáhnout z dalších výtisků alba. O měsíc později byla podána žaloba na rappera a herce 2Paca, protože jeho kazeta 2Pacalypse Now byla nalezena v autě texaského muže obviněného ze zabití policisty.
Nejvíce znepokojující je mrazivý účinek, který měla aféra „Cop Killer“ na nové rapové nahrávky. Písně a alba takových umělců, jako jsou Paris; Tragedy alias Intelligent Hoodlum; Kool G Rap a DJ Polo, byly nahrávacími společnostmi, které se zalekly probíhajícího rozhořčení, odloženy, pozměněny a dokonce vyřazeny z edičních plánů. Politicky motivované potlačování projevu menšin bylo jedním z opravdových a smutných dědictví nepokojů.
Videa, rockové písně, rozhovory … poslouchal vůbec někdo v roce 1992 hudbu? Abychom byli spravedliví, pro hip-hop to byl sotva rekordní rok. Uznávaní mistři jako Public Enemy a Boogie Down Productions vydali neuspokojivý nový materiál. Mezitím se nejtalentovanější noví umělci prosadili jedním singlem za druhým: „The Choice Is Yours“ od Black Sheep, „They Want Efx“ (oblíbený hit letošního léta) od Das Efx, drzá „Ain’t 2 Proud 2 Beg“ od TLC. Nikdo však nedokázal přinést plnohodnotné knockoutové album.
Největší crossoverové hity roku – „Baby Got Back“ od Sira Mix-a-Lota, „Jump Around“ od House of Pain a nepřehlédnutelné, žebříčkům dominující „Jump“ a „Warm It Up“ od mladistvých módních delikventů Kris Kross – překonaly status novinky, který se obvykle přiznává rapovým písním, jež se promění v popové senzace. Nejslibnější nový směr však nabídli Arrested Development, jejichž 3 Years, 5 Months and 2 Days in the Life of… bylo (navzdory těžkopádnému názvu) rapovým albem roku. Skupina z Georgie, která spojila progresivní politiku, uvolněnou jižanskou bohému a nesamozřejmou hudební směs hip-hopu, melodického zpěvu, bluesových samplů a funku ve stylu Slye Stonea, přišla se dvěma ohromujícími, nepravděpodobnými hity „Tennessee“ a „People Everyday“. Spolu s takovými nezařaditelnými alby, jako jsou Check Your Head od Beastie Boys a Play With Toys od nováčka Basehead, představovali Arrested Development dospívání generace hudebníků, kteří považují rap za jeden z mnoha vlivů, které formovaly jejich hudební cítění. Tyto skupiny prorazily novou cestu tím, že čerpaly z žánrového přístupu bez pravidel, aniž by se podřídily jeho nepsaným, samovolným omezením a vzorcům.
Nové desky takových rapových superhvězd, jako jsou Ice Cube, L.L. Cool J, Naughty by Nature a Ice-T, budou začátkem roku 1993 bouřit žebříčky. Díky příslibu těchto chystaných děl, stále se rozšiřujícímu popovému přijetí nekompromisního hip-hopu a novému hudebnímu řádu, který navrhuje Arrested Development a jemu podobní, je zřejmé, že – navzdory roku, v němž hudba ustoupila do pozadí titulkům novin – byly dnes již známé a předvídatelné zprávy o smrti rapu opět značně přehnané.